KP tvoří: - budova Národního divadla (čp. 223)(parc, 951) - zídky vjezdu s kamdelábry (parc. 2400) - 2 kandelábry v ul. Národní - balustráda s kandelábry (parc. 2399/2, 2386/1) První soutěž na projekt Národního divadla byla vypsána již r. 1854, ale přestože byl určen vítěz (vídeňský architekt Fr. Froehlich), bylo od výstavby upuštěno a přistoupeno k výstavbě Prozatimního divadla podle návrhu Vojtěcha Ullmanna. Další soutěž se konala r. 1866, z níž vítězně vyšel architekt Josef Zítek. R. 16.5.1868 byl slavnostně položen základní kámen. Koncem roku 1877 byla divadelní budova zastřešena, následovaly však další náročné stavební práce. První slavnostní divadelní představení za účasti korunního prince Rudolfa se konalo 11.6.1881, avšak v stále ještě nedokončeném divadle. Během následných stavebních úprav bylo divadlo z významné části poničeno požárem. Nástalá jednání s J. Zítkem skončila nezdarem, a tak byl projektem rekonstrukce pověřen Zítkův kolega Josef Schulz. Znovu bylo Národní divadlo otevřeno 18.11.1883. Budova Národního divadla se skládá ze tří sektorů rozdílného stáří. Hl. divadelní prostory s hledištěm a jevištěm obsahuje sev. sektor (vlastní Zítkova stavba) na nároží Národní tř. a Masarykova nábř. K hlavní budově přiléhá střední sektor, za obnovy po požáru upravená budova Prozatimního divadla, k níž byl jako novostavba přistavěn jižní sektor. Hl. budova je nad prostory hlediště a jeviště završena čtyřbokou kopulí na obdélném půdorysu, kterou nese ocelová příhradová konstrukce. Vnější podoba severního sektoru je provedena v neomítnutém, v kamenicky pečlivě zpracovaném pískovcovém zdivu s bohatou sochařskou výzdobou. Pokračování viz DL Budova Národního divadla se skládá ze tří sektorů rozdílného stáří. Hl. divadelní prostory s hledištěm a jevištěm obsahuje sev. sektor (vlastní Zítkova stavba) na nároží Národní tř. a Masarykova nábř. K hlavní budově přiléhá střední sektor, za obnovy po požáru upravená budova Prozatimního divadla, k níž byl jako novostavba přistavěn jižní sektor. Hl. budova je nad prostory hlediště a jeviště završena čtyřbokou kopulí na obdélném půdorysu, kterou nese ocelová příhradová konstrukce. Vnější podoba severního sektoru je provedena v neomítnutém, v kamenicky pečlivě zpracovaném pískovcovém zdivu s bohatou sochařskou výzdobou. Terasu na úrovni 2. galerie lemuje balustrové zábradlí, na jehož pilířcích stojí sochy Apollona a devíti Múz od sochaře B. Schnircha. Úroveň střední terasy převyšují pylony vysokými, reliéfem festonů a divadelních masek pokrytými sokly bronzových trig s okřídlenými personifikacemi Vítězství (podle modelu B. Schnircha je provedli E. Hallmann, St. Rous, Lad. Šaloun). Záp. průčelí sev. sektoru je za nárožní pylonovou osou jedenáctiosé, s krajními trojosými risality. Pravý risalit se otevírá středním pravoúhlým portálem, nesoucím na rozlomeném segmentovém frontonu alegorie Činohry a Zpěvohry od J. V. Myslbeka. Střední pětiosí je členěno vysokými kanelovanými polosloupy s korintskými hlavicemi, kde pilíře balustrové atiky nesou nad oběma risality sousoší Zpěvohry a Činohry od Ant. Wagnera. Do hl. vestibulu rozděleného na dva oddíly nestejné úrovně se vchází z otevřené předsíně v sev. průčelí. Z vestibulu vede schodiště do hl. foyeru, kde střední pole zrcadlové klenby nese triptych Františka Ženíška (Zlatý věk umění, Úpadek, Vzkříšení umění). Čtrnáct lunet vyplňuje cyklus Vlast Mikoláše Alše. Čtyři nástěnné obrazy (Život, Mýtus, Historie a Zpěv bohatýrský) maloval podle Alšových návrhů Fr. Ženíšek. Ve středním poli mezi východy do loggie je Myslbekova socha Hudba (1913). Cenná umělecká výzdoba je soustředěna v prostorách mezi záp. vestibulem a presidentskou lóží.Na schodišti jsou alegorické obrazy Vojtěcha Hynaise (Mír, Země české, Historie), v předsíni obrazy krajin české historie od Julia Mařáka. Obrazy Václava Brožíka v "pánském salonku" zobrazují vedle alegorie Prahy panovnické rody Přemyslovců, Lucemburků a Habsburků, "dámský salónek" zdobí alegorie ročních dob od Vojtěcha Hynaise. Hlavním prostorem divadla je hlediště, založené na mírně podkovovitém půdorysu. Za orchestřištěm na segmentově obloukovém půdorysu rámuje scénu jevištní portál, vzniklý po požáru spoluprací Jos. Schulze s Boh. Schnirchem. Jevištní portál uzavírá slavnostní malovaná opona, na níž figurální kompozice Vojtěcha Hynaise s velkým počtem reálných i alegorických postav vyjadřuje založení a budování Národního divadla.