„Tranzitní telefonní ústředna (TTÚ) stojí na levém břehu Labe u nového mostu Antonína Zápotockého (dnes Labský most). Svou polohou je začleněnna do pásu budov městského významu, počínaje elektrárnou a jezem u labské kotliny a konče budovou městských lázní, který tvoří podnož dominantní historické části města. Tento pás lemuje labské nábřeží a budova TTÚ uzavírá celou nábřežní kompozici v přechodu k průmyslové oblasti“ (Václav Aulický, Architektura ČSR“). Budovy tranzitní a telefonní ústředny jsou pojaty ve futuristickém pojetí, s mnoha mašinistickýmni prvky a tvaroslovím. Objekt s technickým vybavením a zařízením je hmotově výrazně strukturován, ve čtyřech podlažích nad sebou jsou podlaží výrazně předsunuty oproti podlaží nižšímu, fasády jsou obloženy plechy tvořícími svislé pruhy, opatřené červenou barvou. Ve fasádách jsou nepravidelně umístěny výdechy odvětrání v několika velikostech, opatřené mřížkami. Čtyřpodlažní správní část objektu je postavena na půdorysu nerovnoramenného latinského kříže, jednotlivá podlaží v jednom křídle předstupují oproti dolnímu podlaží, v kolmém křídle podlaží ustupují. Fasády jsou obloženy světlým hliníkovým obkladem a členěny osmiúhelnými okenními otvory, lemovanými subtilními vystupujícími šambránami, okna jsou osazena těsně vedle sebe. Vstupní část, která je umístěna v křídle s ustupujícími hmotami, je nesena dvěma pilíři a střední zdí, která vstup dělí na dvě části. Ve fasádě této hmoty je umístěno pouze jedno okno v zapuštěné svislé ploše.