Obchodní dům Prior v Jihlavě představuje jeden z nejdiskutovanějších normalizačních projektů, neboť jeho kulturně historická hodnota je od doby výstavby dodnes velmi problematická. Jedná se o politicky motivovaný architektonicko-urbanistický zásah do nejužšího městského historického jádra Jihlavy (přímo ve středu centrálního náměstí), který postrádá nadčasové řešení, architektonickou inovaci či urbanistický kontext k okolní historicky formované zástavbě města, které by bylo možné v souhrnu vyhodnotit jako přínos či obohacení historického jádra o novou přidanou hodnotu. Pro výstavbu Prioru byly v daném místě nejen asanovány historicky hodnotné stavby staršího Gretzelu (tzv. "Špalíčku"; tři ze souboru historických staveb do doby těsně před asanací byly evidovány jako památkově chráněné objekty), ale novostavbou byly nadimenzovány i hmotové parametry předchozí zástavby. Dodnes diskutovanou je architektonická koncepce hmotového uspořádání jednotlivých částí stavby a střešní krajiny monobloku, které mají být imitací dřívější zástavby jednotlivých domů Gretzelu, kde navíc strmé opláštění nejvyššího patra má připomínat historickou podobu zastřešení starších domů. Nejen ta však měla v případě Gretzelu zcela jiný tvar. Takto nejen hmotou, ale i absencí jakýchkoliv atypických inovativních detailů příklad jihlavského Prioru dokládá rušivou realizaci, která vznikla podle zdánlivé politické a projekční představě kontextuálního začlenění stavby do historického jádra.