Nad strmým svahem, spadajícím k jižnímu břehu Labe, vznikla tržní osada Nový Kolín, která měla společné kostelní nadání s nedalekým Starým Kolínem. Vhodná terénní situace, usnadňující obranu, nejspíše vedla k tomu, že kolem roku 1257 přenesl Přemysl Otakar II. městská práva na mladší osadu, později zvanou Kolín. Nové město bylo vybudováno na pravidelném kolonizačním půdorysu s podélným náměstím, na jižní straně s víceblokovou zástavbou. Z doby po založení města jsou připomínány pouze tři zděné stavby - farní kostel, dominikánský klášter s kostelem Panny Marie a radnice. Ještě před rokem 1261 bylo město ze třech stran opevněno dvojím pásem hradeb s branami - Kouřimskou, Pražskou, Horskou (Čáslavskou) a Labskou brankou. Z hradeb a bran zbořených v první polovině 19. století se dochovaly zbytky zdí převážně v půlkruhu na jižní straně města. Výstavba kostela sv. Bartoloměje, dominanty Kolína, byla zahájena roku 1261 a pokračovala do konce 13. století. Trojlodí s křížovými klenbami je na východě uzavřeno polygonálním presbyteriem a na západě průčelím, sevřeným dvěma věžemi. Požárem v roce 1349 poškozený kostel byl v letech 1360-1401 přestavován nákladem císaře Karla IV. za přímé stavitelské účasti P. Parléře, který po stržení starého presbyteria vytvořil nový chór obklopený kaplemi a vnitřek zaklenul paprsčitými a křížovými klenbami. Vně uzavřel presbyterium volným opěrným systémem katedrálního typu. Z vnitřní výzdoby se dochovala část gotické nástěnné malby z konce 13. století a okenní sklomalby (1380). Roku 1504 byla mistrem Bartošem postavena u kostela zvonice. Po požárech města v letech 1413 a 1416 došlo k první výstavbě městských domů na západní straně náměstí, v Karlově a Parléřově ulici. V uvolněném prostoru po dominikánském klášteře v severozápadním rohu městského jádra postavil v letech 1437-1448 kolínský hejtman Bedřich ze Strážnice gotický hrad - čtyřkřídlou patrovou budovu, z níž se dochovaly pozdně gotické portály, brána a fragmenty zdí. V polovině 16. století byl hrad přestavěn na zámek, barokně upraven a v 19. století adaptován na pivovar. K hradu příslušela Zálabská věž (Práchovna) na protějším břehu Labe. V renesanci i baroku došlo k výrazné architektonické proměně městských staveb. Ještě v 16. století byly po četných požárech obnovovány některé vyhořelé domy, v nichž je dodnes zachované zaklenutí hřebínkovými klenbami v přízemí. Barokní přestavby, prováděné po požáru v roce 1734, znamenaly u měšťanských domů překrytí předchozích stavebních etap a docílení jednotného slohového sladění uličních interiérů. Nejvýrazněji je to patrné na přestavbách a novostavbách prováděných místním stavitelem J. Jedličkou u domů čp. 90 a 7 na náměstí, v ulicích Pražské čp. 3 a Kutnohorské čp. 31 a 33. Na paměť moru v roce 1680 byl vztyčen na náměstí sloup Panny Marie. V 19. století byl v Kolíně zaznamenán značný růst průmyslu a hospodářský rozkvět se projevil rozšířením města. Bohužel tomuto vývoji padly za oběť části městských hradeb, všechny brány a některé domy byly nevhodně adaptovány. Přesto zůstalo historické jádro jako urbanistický celek s pravidelnou osnovou zachováno.