Stavba čtvrtkruhového půdorysu je rozdělena na kancelářskou část a část stání pro lokomotivy. Hala stání je odvětrána střešními větráky, zastřešena nízkým krovem z dřevěných vazníků z roku 1945. Fasády jsou členěny cihelnými lisénami, v západním štítě typické velké kruhové okno. V interiéru se nacházejí hodnotné výplňové prvky z 19. století a obnovy po roce 1945. Nad správní částí se zachoval krov Polonceauovy smíšené soustavy. Budovu výtopny tvoří půlprstenecová hmota s nízkou sedlovou střechou, na severovýchodním konci je oddělená správní část. Omítaná okrová fasáda je členěná lisénami z režných cihel ve stylu charakteristickém pro typizované stavby budované Rakouskou společností státní dráhy (StEG) při rozšiřování její železniční sítě na přelomu 60. a 70. let 19. století, dalším typickým prvkem je členění severovýchodního čela budovy se stupňovitým štítem a kruhovým okem. Nad velkými okny do haly výtopny jsou segmentové záklenky, okna jsou členěna do drobných tabulek. Exteriér je ve hmotě velmi dobře dochovaný, na jižní straně je novodobá přístavba konstrukčně nezávislá na historické výtopně. Novodobá jsou plechová křídla vrat, na kterých jsou zachovány železniční značky „posun zakázán“. Okna správní části byla v 50. nebo 60. letech rozšířena na trojdílná, okna mají tradiční konstrukci a jejich barevnost odpovídá barevnosti fasády. Střecha nad správní částí má poněkud vyšší sklon, na hřebeni nižší střechy haly jsou usazeny dva větráky typické pro stavby výtopen.