Restaurační zařízení Labužník situované při frekventované cestě ze Špindlerova Mlýna na Dívčí Lávky je typickým příkladem horské architektury 70. let 20. století, obdobně jako Myslivna nebo Bufet Na Rozcestí. Zde je však střecha řešena asymetricky, což je právě prvek typický pro sedmdesátá a osmdesátá léta. Směrem k pěší komunikaci je střecha řešena strměji, k Labi je pozvolná a jsou v ní osazeny tři poměrně vysoké zvalbené vikýře. Štítová stěna je celá prosklená, členěná svislými prvky. Přízemí je propojeno s venkovní částí a je zde umístěna zahrádka. Také zápraží u hlavního vstupu je kryté, z podhledu vystupují kovové vazníky střešní konstrukce. Zcela originálními prvky jsou akvária propojující venkovní a vnitřní prostor objektu. Interiéry jsou částečně v původní podobě – s obklady stěn ve formě imitace roubení, a s kamennými stěnami.