KP tvoří: - Valdštejnský palác (čp. 17, parc. 108) jehož součástmi jsou: Feldovský dům, Sala terrena, Konírny, Dům pážat a Lobkovické křídlo. - severní ohradní zeď (parc. 108) včetně brány - ohradní zeď se slepými okny (parc. 109) - Valdštejnská jízdárna (parc. 110) - ohradní zeď zahrady Valdštejnské jízdárny (parc. 120) včetně 2 bran - jihovýchodní ohradní zeď (parc. 114) + exedra se sochou Apollona - spojující zeď (při Feldovském domě) - Grotta (krápníková stěna) (parc. 114) - Voliéra (parc. 111) - Valdštejnská zahrada (parc. 114, 115, 116) - bazén (parc. 115) - kašna se sochou Venuše s Amorem, kašna se sochou Herkula, kašna s vodotrysky, kašna s rybou - kašny na II., III. a IV. nádvoří - sochy ve Valdštejské zahradě: Adonis a Venuše, Kůň s hadem, Kůň ve cvalu, Dvojice zápasníků, Neptun se psem, Laokoon se syny, Apollo s lukem, Bacchus se Satyrem, Herakles, Boj Nymfy se Satyrem, Diana, Apollon, 4 sochy na okraji ostrůvku (Najády), Herkules bojující s drakem, soubor kamenných lavic, soubor 10 bronzových a 4 mramorových váz. prostředí KP tvoří: - skleník (parc. 109) - stanice metra Malostranská (parc. 120) - zahrada Valdštejnské jízdárny (parc. 120) včetně souboru 8 kopií plastik ze zámku Valeč. - socha Albrechta z Valdštejna (nádvoří u koníren) (novodobá) Valdštejnský palác Rozsáhlý palác nechal postavit Albrecht z Valdštejna v l. 1623-29 pravděpodobně podle projektu Andrea Spezzy, možná za spolupráce s Giovannim Pieronim. Jako stavitelé jsou uváděni zejména Vincenzo Boccaci a Giovanni Battista Marini. Spezza navrhoval pravděpodobně i zahradu, na vytvoření zahradního bazénu se podílel kameník Bussi de Campione. Interiérovou výzdobu tvořil malíř a freskař Baccio di Bianco, dále štukatéři Santin Galli a Domenico Canevalle. Dalším sochařem mimo Adriana de Vries, pracujícího v zahradě, byl Arnošt Heidelberger, autor soch v kapli. Popis: Celková velikost areálu je značná - délka obnáší přes 340 m a největší šířka činí celkem 172 m. Pro stavbu bylo třeba vykoupit a zbourat zhruba 30 domů a zahrad. Areál Valdštejnského paláce je typově první a jedinečnou stavbou svého druhu v Praze. Svou obytnou částí, soustředěnou kolem čtyř vnitřních dvorů, odpovídá tradici městských paláců v omezeném prostoru. Kombinací se zahradou zcela mimořádného rozsahu a výtvarné podoby však vznikl zvláštní typ, připomínající i stavební útvar italské vily. Nově se v Praze objevuje jízdárna a zejména sala terrena. Výškovou hladinou zástavby - do náměstí dvoupatrové, zadní trakty jednopatrové - palác nevybočil z tehdejšího měřítka architektury Malé Strany. Hl. obytná budova obklopuje dvě nádvoří, každé přístupné samostatným průjezdem (již. je dnes uzavřen); na ni se napojuje křídlo koníren s třetím dvorem, přístupným přímo z ulice branou; na něj navazuje čtyřkřídlá, také jednopatrová budova, určená pro "pážata" a jejich preceptora, opět se samostatným vstupem z ulice. Vých. směrem tato budova pokračuje jako jednokřídlá a přechází posléze v ohradní zeď s krytou chodbou v patře až k příčně položené jízdárně, za kterou areál končil obdélným hospodářským dvorem s dvěma branami. Na již. straně k hl. budově přiléhá jednopatrový, obdélný dům Jana z Feldu, přístupný chodbou, která pokračuje podél ohradní zdi a byla původně zamýšlena jako komunikace až na oratoř do kostela sv. Tomáše. V jihozáp. koutě k ohradní zdi přiléhá zděná voliéra. Její krápníková úprava pokračuje i na ohradní zdi vých. směrem, za kterou k areálu ještě patřila velká centrální prostora, v 2. pol. 18. stol. přičleněná k majetku augustiniánského kláštera. Dále pokračuje ohradní zeď celkem 52 půlkruhovými oblouky v délce asi 200m až k již. okraji jízdárny. Hl. osa této výrazně hloubkově koncipované, velkorysé dispozice se zhruba v polovině své délky tupoúhle zalamuje a toto zalomení je rozhodující i pro zahradu členěnou tak do dvou polovin - přední, pohledově vázánou na sala terrenu s parterem a kašnou, a zadní, pohledově ukončenou jízdárnou, zrcadlící se ve velkém vodním reservoiru. Kompozice zahrady ale nemá pravidelný tvar - její záp. část je mnohem širší a podle plánu z 18. stol. se zdá, že se zde hl. osu křížila příčná, vycházející přibližně z poslední okenní osy konírny a končící vchodem do velké grotty (dnes zazděným).