Jádro domu bylo postaveno pravděpodobně v 60. letech 17. století. V minulosti objekt sloužil především potřebám židovské samosprávy, zastával nejen funkci obecního domu, ale do přízemí objektu byla situována rituální lázeň mikve a také kupecké krámy. U západní stěny stávaly dřevěné masné krámy. Dům čp. 14 vznikl patrně počátkem 19. století spojením dvou barokních domů (na mapě z roku 1727 vykreslen jako dva úzké domy se střední uličkou). Současný historizující vzhled objektu je výsledkem rozsáhlé obnovy v letech 1898 – 1899. Jedná se o dvoupodlažní nepodsklepený objekt se sedlovou valbovou střechou. Neoklasicistní průčelí je členěno patrovou a korunní římsou a v patře jednoduchou rytou bosáží. Okna jsou rámována profilovanými šambránami s klenákem a podokenní římsou. Výrazným architektonickým prvkem je vstupní rizalit na severní fasádě. V rizalitu jsou dvě kruhová okénka nad vstupními dveřmi a prázdná nápisová kartuš. Obdélný půdorys objektu rozšiřuje malé severovýchodní křídlo. Dispozice přízemí obsahuje podélný dvoutrakt. Jižní část směrem k řece je příčný trojtrakt se střední částí o dvou komorách, jižní klenuta plackovou klenbou, severní klenbou do traverz, krajní místnosti jsou plochostropé. V dispozici je zobrazeno připojení bývalé uličky. Severovýchodní křídlo je v přízemí i v patře klenuto valenou klenbou s výsečemi. Zbylá dispozice II. NP je plochostropá, členěná na tři bytové jednotky se společným sociálním zařízením. Centrální chodba s původní prvorepublikovou keramickou dlažbou je přístupná po kamenném schodišti při severní fasádě. Původní dřevěná pavlač na východní fasádě je dnes dozděna, čitelné je situování původní toalety.