kaple Božího hrobu

Kaple Božího hrobu se nachází přibližně 350 metrů od Velenic (Wellnitz) při levé straně komunikace vedoucí z obce východním směrem do nedalekého Brniště. Silnice zde mírně stoupá, objekt kaple se nalézá ve svahu, ze kterého vystupuje pískovcový skalní blok, do něhož je kaple zahloubena. Průčelí kaple obrácené směrem ke komunikaci je členěno v souvislosti s vnitřním uspořádáním prostorů na tři části. Do kaple lze vstoupit portálem ve střední části, současný terén je oproti starším dochovaným snímkům poněkud navýšen. Od roku 2002, kdy proběhla prozatím poslední oprava kaple, kryjí dveřní i okenní otvory mříže, ve stejném roce byl též obnoven dřevěný přístřešek (krytý taškami) chránící kapli před nepřízní počasí. Celé průčelí stejně jako interiér nese stopy různých etap oprav a úprav v průběhu času. Jak již název kaple napovídá, hlavním předmětem úcty v tomto případě bylo Kristovo Utrpení. S místem pro uložení sochařského či řezbářského provedení Kristova těla se lze setkat v místech pod hlavním oltářem v prostředním prostoru kaple. Ve dvou postranních prostorách je dosud možné spatřit autentickou bohatou sochařskou reliéfní výzdobu doplněnou malířskou adjustací polychromními nátěry různého stáří a stupně dochování včetně fragmentů nápisů nad jednotlivými výjevy. V levé místnosti od vstupu nalezneme na stěnách reliéfní zpodobení Bičování Krista a Olivetské hory (i s průvodem zbrojnošů pro Krista přicházejících). Mezi apoštoly Jakubem a Janem se nalézá deska s různými nápisy (”INRI”, “+++”, “IHS”) a letopočtem (”Ao 1710”). Volná socha modlícího se Krista z Olivetské hory, která stála u skaliska a byla zachycena na starší fotodokumentaci se do dnešních časů nezachovala. V protější místnosti se posléze nalézají reliéfy Kristova Křtu, dále apoštolů Petra (s kohoutem za zády a klíčem) a Jana (s kalichem v rukách a orlem u nohou). Patka sloupu oddělující apoštoly od následujícího výjevu nese letopočet “A 1711”. Dále následuje reliéf Nesení Kříže na pozadí kulis města Jeruzaléma, v horní partii reliéf sv. Veroniky držící v obou rukách roušku s Kristovou podobou (u reliéfu nápis a datace “J.A.K.O.P.V.S S.T.R.A.C.K.E. ANNO 1781”) a konečně reliéf vícekomparsového Ukřižování. Ve své dřívější podobě (zachycené bohužel jen historickou dokumentací) bývala kaple bohatě vyzdobena reliéfy též v exteriéru, kde se v horních partiích průčelí bylo možné setkat s řadou pravidelných pískovcových desek obdélného formátu. Tyto mimochodem znovu výrazně barevně pojednané reliéfy představovaly (na levé straně průčelí): Zvěstování Panně Marii, Navštívení Panny Marie, Klanění pastýřů, Obětování Krista v chrámě a Dvanáctiletého Ježíše v chrámě. Další z reliéfů (na pravé straně průčelí) představovaly: Zmrtvýchvstání Páně, Nanebevstoupení Páně, Seslání Ducha svatého, Nanebevzetí Panny Marie a Korunování Panny Marie. Výzdobu dosud doplňuje vpravo od vstupu reliéf Archanděla Rafaela s malým Tobiášem (tedy Anděla Strážce) a zcela vpravo v hluboké nice vysoko nad terénem sousoší Nejsvětější Trojice. V archivních pramenech se navíc objevuje zmínka o dvojici soch sv. Anny (?) a sv. Josefa (?) osazených ještě v roce 1949 v nikách exteriéru po stranách vstupu do kaple. V současné době je kaple Božího hrobu zabezpečena proti různým nenechavcům a její stav je po poslední opravě (zaměřené ovšem spíše na stavební stránku věci) před několika lety setrvalý. Vzhledem k neradostné poválečné situaci velmi brzy vzala za své její bohatá sochařská a reliéfní výzdoba. Ta byla průběžně devastována, zcizována a svůj díl si přirozeně vybrala též dlouhodobá neúdržba kaple i volný přístup do ní. To, že se z rozprášené exteriérové výzdoby podařilo zachránit alespoň dvě reliéfní desky s náměty Zmrtvýchvstání Krista a Nanebevstoupení Páně (v 70. letech 20. století přeneseny do OVM v České Lípě, po zabezpečení vstupu a otvorů mřížemi vráceny zpět do kaple a osazeny na podlahu po stranách hlavního oltáře) lze považovat za malý zázrak. Interiérová výzdoba kaple je též ochuzena o volné skulptury, jimiž byly reliéfy doplněny (např. chybí socha Krista modlícího se u Olivetské hory, jež byla ku spatření ještě v poválečné dokumentaci). Prozatím nejstarší zmínka o kapli Božího hrobu ve Velenicích pochází z roku 1828 (ANM Praha. Eichlerova sbírka. Leitmeritzer Kreis, Herrschaft Bürgstein. Karton 44. Rok 1828), kde se lze dočíst o kapli, kterou „vytesal místní hospodář jménem Schille a vyplnil ji tesanými postavami (karikaturami) ze života Kristova“. Za zmínku v této souvislosti stojí fakt, že kaple byla tehdy zmíněna nikoliv mezi památkami církevními, nýbrž mezi pozoruhodnostmi Velenic. V kapli se tehdy ovšem stále konaly soukromé pobožnosti. Roku 1879 psal o velenickém Božím hrobě topograf Josef Just (Just 1879, s. 102). Podle něj „kapli tesanou ve skále, kde je zobrazen příběh Utrpení Ježíše Krista od Olivetské hory až po Golgotu, stejně jako Růžencové tajemství, vytvořil s podivuhodnou vytrvalostí asi před 250 lety jakýsi Schille, tehdejší majitel hospodářství čp. 2“. Kaple poskytovala podle J. Justa „i prostor pro modlitby místních obyvatel, neboť v místě nebyl žádný kostel“. K roku 1884 pochází záznam o renovaci této kaple velenickým Josefem Oppitzem čp. 59 (SokA Česká Lípa. Archiv obce Velenice. Karton 1. Farní pamětnice, s. 626). Dataci kaple do roku 1711 uvádí poprvé Franz Hantschel (Hantschel 1911, s. 1002). Tento letopočet se ostatně objevuje též vytesán uvnitř kaple blízko reliéfu představujícího apoštoly Petra a Jana. Odlišné datum vzniku, rok 1780, předpokládal Josef Jiratschek (Jiratschek 1936, s. 19). Letopočet 1781 se totiž objevuje u reliéfu sv. Veroniky spolu se jménem Jacopus Stracke (J.A.K.O.P.V.S S.T.R.A.C.K.E. ANNO 1781). Oproti tomu dosud zřejmě nejnověji se Umělecké památky Čech vracejí k dataci 1711 (UPČ IV. 1982, s. 186).