Bývalý kartuziánský klášter je soubor převážně patrových staveb - jižně od kostela je nejprve malá kvadratura (dříve obklopující barokní kapli sv. Magdaleny - zbořena 1784), dále rozlehlé trojkřídlé jednopatrové stavení s polygonálními věžicemi vysunutými z nároží. Severozápadní část budov u starého průjezdu do dvora má nepochybně středověké jádro, to však zaniklo po radikální přestavbě určené letopočtem 1688, vyrytým v kartuši se znakem kláštera. Raně barokní budovy kolem velkého dvora obsahovaly převážně hospodářské provozy (sladovna s pivovarem, pekárna, kuchyně, kuchyně, sklady, sýpka), jejich fasády zmodernizoval ve třetí čtvrtině 18. století B. Zindtner. Na vnější fasádě lizény přes dvě podlaží, lištové šambrány oken 1. patra zasahující do podstřešního dórského kladí. U oken obrácených do Božetěchovy ulice se dochovaly raně barokní parapetní římsy a přibližně v ose průčelí sloupový portál se segmentovým prolomeným štítem. V něm je edikula s volutovými křídly, završená úseky kýlového štítu s pyramidami. V hlavicích pilastrů poloplastické svazky ovoce. Za portálem vjezd do dvora. Uprostřed tzv. velkého ambitu postavily kartuziáni na počátku 18. století budovu obdélného půdorysu ukončenou na vnějšku kratší strany segmentem. V patře byla umístěna knihovna, v přízemí refektář. Místnost má valenou klenbu s výsečemi, její plochu pokryl Giacomo Antonio Corbellini bohatou štukovou výzdobou s listovými pásy lemujícími zrcadlové rámy, akantovými rozvilinami, květinovými závěsy a andílky. V roce 2006 proběhla demolice části hospodářských budov a byla zde vystavěna nová budova.