Nejstarší část hradu se soustředila na západě, kde na místě terasy východně od dnešího sálu předků (a částečně též na jeho místě) byla vztyčena dnes již neexistující mohutná obytná hranolová věž, dokumentovaná ikonografickými prameny se stěnami prolomenými později ve vrcholně gotickém období sdruženými hrotitě zaklenutými okenními otvory s kružbami. Jedná se o charakteristický projev podunajské hradní architektury. Tento donjon byl vevázán do obvodové hradby, do jejíhož čela byl vložen dnes rovněž neexistující válcový bergfrit s břitem. K severnímu úseku obvodové hradby byl přiložen palác, jehož suterénní zdivo se uchovalo včetně 3 okének s hlubokou špaletou. Na přelomu 13. a 14. století bylo vybudováno zděnné předhradí s hranolovou věží dnes vkomponovanou do souboru pozdně gotických a renesančních stavení předhradí. Po převzetí hradu do zeměpanských rukou byl kolem poloviny 14. století vybudován nový palác jehož zdivo je částečně dochované pod jihovýchodní terasou u sálu předků a hranolová věž situovaná na vysunutém skalnatém bradle ve strmém srázu na řekou Dyjí severně pod hradem, nesoucí technické zařízení sloužící k čerpání vody z řeky. Věž byla přístupna dřevěným mostem opírajícím se o rovněž dochovaný robustní hranolový zděný pilíř. Patrně v závěru 14. století nebo na počátku následujícího byla vybudována parkánová hradba podél jižní fronty hradu, doplněná po husitských válkách patrně před rokem 1440 o šestici hranolových, z linie hradby vysunutých dovnitř otevřených věží, umožňujících boční flankování. V téže době byla zřízena níže v jižním svahu další parkánová hradba, dosahující až k vysunuté hranolové věži na východním nejzazším skalnatém okraji ostrožny. Pozdně gotické stavební aktivity v závěru 15. století doplnily předhradí o obytnou budovu v předhradí, kamenné mostní pilíře obou dřevěných mostů, vedoucích do předhradí. Mosty pak byly zaklenuty po roce 1570 a barbakán, doplňující starší mostní věž na skalisku mezi mosty (nedochováno). Po roce 1570 během dlouhého období renesančních dostaveb byl přestavěn a výrazně rozšířen palác a podobně také předhradí opatřené obvodovou zástabou v dnešním rozsahu. V jihozápadní vstupní části parkánu byly přistavěny dvě renesanční stavení a patrně až v průběhu třicetileté války byl jižní parkán doplněn z větší části nedochovaným širokým hliněným valem, umožňujícím palebné postavení děl. Progresivní opevnění se dobře uplatnilo během trojího neúspěšného švédského obléhání hradu ve 40. létech 17. století, kdy opevněné palebné posty dělostřelectva švédské armády byly situovány na hraně strmého návrší nad údolím naproti jižní frontě hradu (v dnešním polesí Braitava). Předmět památkové ochrany tvoří: soubor středověkých staveb vnitřního hradu - torza obou gotických paláců, východní věž na ostrohu, věž s mostním pilířem nad řekou Dyjí, hradební systémy s věžemi a parkánovou zdí, předzámčí, dva přístupové mosty a soubor staveb u brány, s pozemky st. parc.č. 142/1, 142/2, 142/3, 143, 144/2 a parc.č. 147/2, 166, 168/1, 168/2, 169, 170/1, 170/2, 171, 172, 173, 174/2, 174/4, 198.