1000135801 - kostel Narození Panny Marie
katalogové číslo
1000135801
název
kostel Narození Panny Marie
kraj
Středočeský kraj
okres
Příbram
obec
Pičín
část obce
Pičín
katastrální uzemí
Pičín
typ
kostel
kategorie
areál
památkově chráněno od
3. 5. 1958
existující
ano

anotace

Sakrální areál s raně gotickým kostelem z 2. poloviny 13. stol., barokně přestavěný a rozšířený v polovině 18. stol. Jeho součástí je márnice, náhrobek Sigmunda Goldsteina, hřbitovní zeď s branou z roku 1691 a samostatné barokní sochy.

historický vývoj

Kostel raně gotického původu byl dosavadní literaturou (s výjimkou P. Kroupy, 1987 a D. Líbala, 2001) řazen až do počátku 14. století, někdy dokonce až do let 1336 - 1359. Stavba je nepochybně značně starší a je možno ji datovat již do doby brzy po polovině 13. století, nejspíše do šedesátých až sedmdesátých let. Ranějšímu datování nasvědčuje nejenom sama základní dispozice stavby s krátkou lodí a jednoduchým kvadratickým presbytářem, hmotný tvar nečleněného vítězného oblouku a konzervativní forma křížové klenby, ale zejména profilace jižního ústupkového portálu, jehož profily vyrůstají - jak lze spíše tušit než pozorovat v novodobé zazdívce - z archaických mělkých měkce zaoblených misek nebo - možná - ze zahnutých nárožních drápků. Takovéto zakončení profilovaného nároží odpovídá stylové poloze pozdně románské nebo z doby tzv. přechodného slohu a nejranější gotiky, je však těžko představitelné koncem 13. století. Tento původně malý kostel patrně bez věže nemá bez hloubkového stavebně historického průzkumu přesně určitelnou úroveň západního průčelí, je však velmi pravděpodobné, že byla v rovině napojení přístavby novější kruchty (zevně je toto napojení zřejmé v převýšení koruny zdiva novější části, uvnitř je pak určují mohutné přízední pilíře pod kruchtou, o kterých předpokládáme, že jsou zbytkem původní průčelní západní zdi). Nevelký kostelík s kvadratickým presbytářem zachovaný v obvodovém zdivu i s podstatnými architektonickými detaily představuje typickou sakrální stavbu při přiléhajícím panském sídle z doby nejranější gotiky na českém venkově z doby nedlouho po polovině 13. století. Je pravděpodobné, že pramenná zmínka o plebánu v Pičíně k roku 1289 (RB II, s. 640) se vztahuje k jádru dnes stojícího kostela, nikoli k neznámé provizorní kapli, jak se dříve předpokládalo. Raně gotický kostelík byl prodloužen k západu slohově nepříliš výraznou barokní nástavbou kruchty a věže nejspíše kolem poloviny 18. století. Přesné zařazení není možné vzhledem k stylově uniformním použitým formám (přesnější datování by umožnil archivní průzkum). Při barokní přestavbě byla zaklenuta původně asi plochostropá loď a zřejmě také rozšířena okna v lodi a presbytáři kromě okna v závěrové stěně. Pravděpodobně současně byla postavena budova márnice. Na konci 19. století byl kostel pseudogoticky upraven a barokní okna nahrazena příliš velkými okny lomenými. Kostel se hřbitovem byl patrně od počátku obehnán ohradní zdí, která zřejmě probíhala ve stejné linii jako dnes při okraji terénní výšiny. Části zdi, nepochybně mnohokrát přestavované, se mohly dochovat ve zdi recentní. Koncem 19. století byl areál obohacen o sloupovou bránu, která původně tvořila vchod do nádvoří kláštera sv. Antonína Paduánského. Klášter s kostelem, založený roku 1678 a postavený v letech 1687 - 1691 převážně nákladem tehdejšího majitele pičínského panství Janem Václavem Ferdinandem Dubským z Vitiněvsi, stál jihozápadně pod kostelním návrším na místě dnešního hřiště. Klášter byl v roce 1786 zrušen, kostel zbořen v roce 1826, ostatní budovy s ambity přestaveny na továrnu na cvočky a byty a konečně roku 1912 ve veřejné dražbě prodány, zbořeny a stavební materiál použit na různé stavby. Brána, datovaná 1691, byla dříve rozebrána a se sochařskou výzdobou přenesena na dnešní místo k farnímu kostelu. Nelze již zjistit, zda sochařské vybavení portálu je kompletní a jestli dnešní rozmístění skulptur odpovídá původnímu stavu. Socha sv. Antonína Paduánského před branou patří do souboru soch nad branou a je nepochybně dílem téže venkovské, snad příbramské sochařské dílny, jak naznačuje určité zjednodušení a rustikální způsob sochařské práce i mírná naivita výtvarného projevu. Lze ji proto datovat spolu se hřbitovním portálem do doby kolem roku 1691. Původní socha sv. Jana Nepomuckého se vyznačovala jemnějším sochařským rukopisem a kultivovanějším provedením než skupina ostatních poněkud zhrublých skulptur, blížících se lidovému umění. Je zřejmé, že do tohoto souboru nepatřila a byla náročnější prací umělce vyšších kvalit, jemuž se patrně dostalo dobrého sochařského školení. Socha byla časově určena ne zcela jednoznačným chronogramem na dochovaném podstavci buď k roku 1697, nebo k roku 1708. Současná socha, převezená v roce 1981 z Hříměždic a osazená na původní podstavec, nedosahuje výtvarné úrovně zničeného díla. Socha je mladší, stylově klasicistní a pochází pravděpodobně z přelomu 18. - 19. století, možná až z počátku 19. století.

popis památkové hodnoty

Mimořádně hodnotný sakrální areál s raně gotickým kostelem z 2. poloviny 13. stol., barokně přestavěným a rozšířeným v polovině 18. stol. a s monumentální barokní hřbitovní branou z r. 1691 s bohatou soudobou sochařskou výzdobou a mladšími samostaně stojícími barokními skulpturami z 18. stol. V kostele se dochovaly cenné gotické nástěnné malby s ikonograficky výjimečným vyobrazením Pekla z doby před polovinou 14. stol.

popis

Areál se rozkládá na výrazné vyvýšenině v severní části rozlehlé zhruba trojúhelníkové mírně svažité návsi. Nevysoké návrší prudce spadá krátkými, avšak strmými srázy k východu a jihu, zatímco na severní a především západní straně směrem k návsi terén klesá povlovněji v mírnějším svahu. Veškerou poměrně rovnou plochu temena pahorku zaujímá vlastní kostel s bývalým, již dávno zrušeným hřbitovem, v jehož jihozápadním koutě stojí menší stavení někdejší márnice. Přirozenou, konfigurací terénu danou plošinu vymezuje při hraně svahu vztyčená souvislá ohradní zeď se vstupní bohatě sochařsky zdobenou branou na západní straně. Výškový rozdíl návsi a povrchu hřbitova vyrovnává krátké kamenné schodiště, vložené do otvoru brány. Součástí chrámového areálu je náhrobek Sigmunda Goldsteina, vložený zevně do závěrové východní zdi presbyteria, dvě novodobé sochy Nejsv. Srdce P. Marie a Nejsv. Srdce Ježíšovo před západním vchodem do kostela a dvě barokní sochy sv. Antonína Paduánského a sv. Jana Nepomuckého, postavené mimo hřbitov před bránu. (Pokračování popisu na doplňkovém listu. Předmětem ochrany je kostel - st.p. 35; márnice, st.p. č. 34; hřbitov, p.p. 92; socha Nejsv. Srdce P. Marie, na p.p. 92; socha Nejsv. Srdce Ježíšovo, na p.p. 92; náhrobek Sigmunda Goldsteina, na st.p. 35; ohradní zeď hřbitova s branou a sochařskou výzdobou, p.p. 92; socha sv. Antonína Paduánského, na p.p. 1403/1; socha sv. Jana Nepomuckého, na p.p. 1403/1.

Památková ochrana

Digitální dokumenty (MIS)

Všechny dokumenty v MIS

Zobrazení na mapě

Definiční a přírůstkové body

Lokality

  • Kód CZ 12139, Pičín, ves, Pičín, Příbram, Středočeský kraj

Regiony

Informační systém o archeologických datech (ISAD)

Využití

  • sakrální

stáhnout data v .xls