Řadový patrový objekt v prostoru Ostrova, který měl původně hospodářskou funkci. I přes úpravu na částečně obytnou část vedle koželužské činnosti, patrně objekt vždy postrádal zdobnější úpravu fasády. Ve 20. století se objekt uplatňoval monochromně v hnědém odstínu. Později na konci 90. let na základě průzkumu získal současnou zeleno bílou barevnost vápennou technologií. Jediným výraznějším zdobným prvkem byla na nároží drobná soch sv. Jana Nepomuckého. Dveře i vrata jsou novodobé, relativně uspokojivé konstrukce. Otvor ve východním průčelí pochází až z 90. let. Okna jsou zcela novodobá, při poslední rekonstrukci byla osazena do líce fasády. Na archivní dokumentaci jsou výplně osazené do špalety, jsou doplněny o dvoukřídlé okenice. Na vedutě z roku 1743 je zakreslena střecha se zvalbením na západní straně, bez mansardy. Současný stav tedy bude mladší až s funkcí koželužského řemesla, kolem roku 1800. Střecha měla zřejmě vždy šindelovou krytinu. V 90. letech 20. stol. bylo podkroví zobytněno. Dvorní hrubě průčelí je jednoduché bez platického i barevného členění, v patře se uplatňuje vysazená prosklená pavlač z meziválečného období. Z pavlače dolu vystupuje dřevěná konstrukce bývalého suchého záchodu. Prostor dvora je vydlážděn plochými kameny.