Nevelká výklenková kaplička obvyklého typu se sedlovou střechou je situována v extravilánu 2 km severně od vesnice Vranovice po pravé straně silnice do Příbrami - Březových Hor přímo proti kilometrovníku č. 5 v místě, kde silnice překonává hřeben nevýrazné terénní vlny. Předmětem ochrany je kaplička a k ní náležející část pozemku. Nevelká výklenková kaplička obvyklého typu je situována v extravilánu 2 km severně od vesnice Vranovice po pravé straně silnice do Příbrami - Březových Hor přímo proti kilometrovníku č. 5 v místě, kde silnice překonává hřeben nevýrazné terénní vlny. Základna kapličky na terénním břehu za příkopem je proti úrovni vozovky zvýšena asi o 1 - 1,5 m. Stavba obdélného půdorysu o rozměrech přibližně 4 x 2,5 m, orientovaná pohledovou výklenkovou stranou k severozápadu mírně šikmo k ose silnice, je zděna téměř výhradně z cihel, pouze místy pod opadávající omítkou je patrný lomový černý kámen, snad čedič. Nepůvodní tvrdé cementové omítky již z větší části opadaly, pod nimi jsou patrny zbytky starších vrstev omítek, tónovaných okrově v horní vrstvě a cihlově červeně ve vrstvě spodní (fragmenty polychromie se zachovaly nejlépe na boční sv. straně kaple). Boční strany kaple (SV a JZ) jsou pročleněny poměrně hluboko vytaženými pravoúhlými lizénovými rámy a završeny jednoduchou fabionově vyžlabenou hlavní římsou bez zbytků jemnější profilace, kterou lze ovšem na původní stavbě předpokládat. Na čelní SZ straně je kaplička rozšířena novější asi 0,4 m hlubokou pilířovou cihlovou přizdívkou s přímým překladem, tvořeným dvěma železnými traverzami, mezi něž jsou svisle naskládány cihly. Přizdívka nese nový trojúhelníkový štít z velmi slabého materiálu, snad heraklitu. Okřídlí štítu jsou vyztužena dřevěnými trámky. Novodobá konstrukce, která zakrývá původní barokní průčelí, má asi statický smysl. Přizdívka i se štítem jsou omítnuty hlazeným břizolitem se zbytky okrového tónování. Koruna zdiva kaple je ze statických důvodů stažena na všech čtyřech stranách novějšími kovovými táhly. Zadní jv. strana kapličky je zcela nečleněná hladká, dolní část fasády není oddělena od plochy trojúhelníkového štítu, který je na této straně nepochybně původní. Stavbu kryje sedlová střecha s taškami bobrovkami. Stavba je dnes obrostlá bujně rostoucími keři maliníku, černého bezu, šípkovými růžemi a několika velkými akáty. Vnitřní prostor původní kapličky, hluboký asi 1,2 - 1,5 m, je zaklenut půlelipsovitou valenou klenbou. Zadní stěna je pročleněna pravoúhle zahloubeným oltářním výklenkem, završeným stlačeným obloukem. Poměrně velmi mělký výklenek byl zřejmě určen spíše pro obraz nebo reliéfní řezbu než trojrozměrnou skulpturu. Podle neověřené informace je kaplička zasvěcena sv. Janu Nepomuckému a lze tedy předpokládat, že zde původně byl umístěn obraz nebo reliéf tohoto světce. Dnes zde visí litinový černě lakovaný kříž s bronzovaným korpusem Krista. Boční stěny interiéru kaple jsou zdobeny zbytky štukových, ve velmi nízkém reliéfu provedených, spíše malířsky cítěných akantových ornamentů s pozůstatky polychromie. Oltářní výklenek v čele prostoru je orámován štukovými drapériovými baldachýnovitě rozhrnutými závěsy, které přidržují po stranách dvě symetricky komponované rovněž štukové plastiky andělíčků, vysoké asi 60 cm. Obě plastiky, vypracované v polovičním reliéfu, jsou nedílnou součástí drapérie a nelze je z celkové kompozice vyjmout. Drapérie roztažených závěsů je podvázána vrapovanými, ještě dnes částečně zlacenými stuhami. Na reliéfních plastikách andílků i na samotné drapérii se zachovaly fragmenty snad původní polychromie vesměs cihlově červené, světle hráškově zelené, žluté a zbytky zlacení. Otázku, zda jde vskutku o pozůstatky autentické barevnosti, by mohl ovšem zodpovědět pouze bližší restaurátorský průzkum. Podlaha mělkého prostoru je dlážděna cihlami. Vstup do kapličky uzavírají jednoduchá dvoukřídlá laťová dvířka. Téměř standardizovaný typ výklenkové kaple, takřka nesčíslněkrát opakovaný bez větších formálních změn po celé 18. století a přežívající i ve století následujícím, je pro svoji obecnou stylově neměnnou formu blíže nedatovatelný. Pouze štuková výzdoba, používající nezaměnitelného motivu vrapované pásky, příznačného pro ornamentiku počátku 18. století, umožňuje přesnější datování stavby přibližně do první třetiny století. Původní sakrální smysl stavby a její pravděpodobná vazba jako poutnické kaple k nedaleké Svaté Hoře je dnes již neaktuální a není pravděpodobné, že tato funkce bude v blízké budoucnosti obnovena. V současnosti vyniká spíše její význam estetický jako prvku dotvářejícího členění a modelaci malebné podbrdské krajiny. Současný stavebně technický stav: Vnější omítky i přes nevhodné novodobé opravy jsou porušeny a opadávají. Rovněž vnitřní omítky, na rozdíl od venkovních zřejmě staré, snad původní, jsou silně zvětralé, zpuchřelé a opadávají. Štuková výzdoba se sice doposud nerozpadá ani není výrazněji narušena, ale její povrch začíná práškovatět. Štukatury vyžadují brzkou restaurátorskou opravu. Novodobá, zcela nevhodná pilířová konstrukce, která zakrývá kapličku na pohledové straně, znehodnocuje sice autentickou barokní formu stavby, nicméně je zřejmé, že její přizdění nebylo svévolné a samoúčelné, ale bylo patrně vynuceno změněnými statickými podmínkami podloží, na němž kaplička stojí. Při rozšiřování staré silnice a vyhloubení nového příkopu mohlo totiž dojít k narušení terénu a poklesu základového věnce zdiva kapličky a nová přizdívka může mít tedy funkci jakéhosi opěrného pilíře. Nebylo by proto vhodné bez statického posouzení situace odstraňovat tuto přizdívku, která kromě toho chrání kapličku před povětrnostními vlivy. Při budoucí památkové rehabilitaci objektu by měl vlastní rekonstrukci předcházet průzkum statický a paralelně s ním i restaurátorský. Pro uplatnění stavby jako výrazného estetického prvku v kompozici krajiny bude vhodné vymýtit přebujelou náletovou vegetaci v bezprostřední blízkosti kapličky.