Pískovcová socha Neposkvrněného početí Panny Marie (Immaculata) je situovaná u polní cesty cca 0,5 km severně nad obcí Tatobity v části zvané Jivinsko. Charakter sochy dotvářejí dvě vzrostlé thuje, vysazené za sochou. Vlevo od skulptury je umístěná lavička. Nízký kvadratický sokl s nápisovým polem na čelní straně, který nasedá na hranolový pískovcový stupeň, přechází v zúžený hranolový dřík opatřený v dolní části volutovými křídly a reliéfní výzdobou a zakončený jednoduchou profilovanou římsou s nástavcem sloužícím jako podnož pro sochu Panny Marie. Dřík je ze tří stran opatřený hlubšími nikami, které zdobí nízké reliéfy světců. Na čelní, jižní straně je umístěn reliéf sv. Josefa. Světec je s vousem, prostovlasý, oděný ve splývavém mírně zřaseném rouchu. V pravé ruce drží lilii a na levé mu sedí Ježíšek. Na pravé, východní straně se nachází reliéf sv. Alžběty. Světice je oděná ve splývavém rouchu, s pláštěm přehozeným přes ramena, na hlavě má korunku. Po pravé straně jí u nohou klečí žebrák, kterému dává pravou rukou almužnu, v levé ruce drží džbán. Na levé, západní straně je umístěn reliéf sv. Vavřince. Světec je vousatý, prostovlasý, na sobě má dalmatiku. V levé v lokti ohnuté ruce drží palmovou ratolest a v pravé rošt, o který se opírá. Panna Marie je zobrazena v obvyklém ikonografickém pojetí jako stojící na zeměkouli s obtočeným hadem. Pravou nohu má nakročenou na srpku Měsíce. Je oděna v jednoduchém splývavém v pase přepásaném rouchu, ruce má sepjaté v modlitbě. Je prostovlasá, se strnulým výrazem tváře, kolem hlavy má pozlacenou kovovou svatozář s dvanácti hvězdami. Socha byla původně polychromovaná – pozadí nik bylo modré, šat světců hnědý a okrový, žlutá svatozář. Panna Marie měla modrý oděv, zeměkoule byla hnědá, srpek Měsíce žlutý. Na zadní straně dříku je rytý nápis: „Zhotovil Josef Zeman / 1867 / Z nákladu manželu Josefa a Alžběty Drahoňovský / ZNOVUZŘÍZENO 1939“. Na čelní straně soklu je téměř nečitelný nápis. Podle Evidenčního listu nemovité kulturní památky zpracovaného v roce 1988 nápis pravděpodobně zní: „Oroduj za nás swatá boží rodičko“. Pravděpodobně šlo o votivní sochu, postavenou jako poděkování za odvrácení nebezpečí v podobě tažení vojáků krajem v roce 1866.