Bývalý měšťanský dům (později hotel Černý kůň) čp. 314 je situován v řadové zástavbě v Kollárově ulici, v blízkosti Palackého náměstí, tedy v nejpodstatnější části historického jádra Městské památkové rezervace, zapsané na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. V tomto prostoru, mezi dnešní Šultysovou a Kollárovou ulicí, vznikaly nejstarší kamenné domy města. Dům zaujímá největší parcelu v domovním bloku mezi ulicemi Kollárovou a Na Sioně. Do současnosti se dochovala pouze hlavní část domu (po ubourání dvorní zástavby na začátku 1. dekády 21. století), s hlavním průčelím obráceným do Kollárovy ulice. Dům je dvoupatrový, do úrovně prvního patra vyzděný z lomového kamene, druhé patro a požární štíty střechy jsou provedeny z cihlového zdiva. Průčelí je trojosé, přičemž všechny okenní osy v prvním i druhém patře jsou podvojně sdružené. V ose průčelí je průjezd, sklenutý stlačeným obloukem. Průjezd uzavírají dvoukřídlá vrata, s proskleným nadsvětlíkem. Křídla vrat mají výplňovou konstrukci, zdobenou protáhlými věncovými motivy v ústředních výplňových polích. (Kovová prosklená markýza s bohatým pozdně secesním dekorem je složena v interiéru chodby za hlavním vstupem). Po stranách průjezdu je dvojice širokých okenních výkladců, posazených na nízkém pásovém soklu. Stlačené oblouky výkladců jsou lemované výraznou štukovou šambránou zdobenou motivem perlovce. Přízemí odděluje od pater výrazná kordonová římsa. Patra člení do tří os vysoký řád plochých kanelovaných pilastrů, sdružených kolem střední osy. Hlavice pilastrů tvoří perlovcový ornament. Shodné kanelované vertikální pasy oddělují sdružená okna v obou krajních osách. Obdélná okna rámují jednoduché ploché šambrány v parapetu a suprafenestře. Výkladce a všechna okna jsou ve stávajícím stavu zazděná. Mezi okny pater je v krajních osách jednoduchý věncový ornament. Pilastry nesou nad druhým patrem jednoduché ploché kladí, nad nímž se nachází výrazná korunní římsa s profilací. Při průčelí vyniká nízká atika členěná pilířky, nad střední osou přerůstající v pětiboký štít. Uprostřed v mělké půlkruhové nice s profilovanou šambránou je reliéf vzpínajícího se koně, jehož drží za uzdu muž, stojící v popředí. Sedlovou střechu kryjí v uliční části eternitové šablony, na dvorní straně lepenka. Zadní fasáda po zániku dvorních částí domu zůstala v neopraveném, režném stavu a bez nároků na estetickou funkci. Hmotu domu tvoří hloubkový trojtrakt, s průjezdem ve středové ose. Dochovaná část domu je v celém rozsahu podsklepena. Rozlehlé valeně klenuté sklepní prostory, vyzděné z lomového kamene, jsou v současné době zatopené. I přes nepřístupnost sklepů, s výjimkou nahlédnutí do přední sklepní místnosti při schodišti, je možné předpokládat, že jsou zachované, včetně cenných portálů. Přízemí domu je značně vysoké, převážně plochostropé. Prostor za hlavním vstupem z ulice se nachází v místech někdejšího loubí; od dalšího pokračování průjezdu je oddělen původním barokním portálem, s kamennými jednoduše profilovanými stojkami a půlkruhovým cihelným záklenkem s vrcholovým klenákem. Portál je ze strany průjezdu osazen v kónické segmentové nice. Prostory při ulici nesou výrazné stopy někdejšího gotického loubí (v místnostech dobře patrné zaslepené hrotité arkády). Prostory v dalším příčném traktu, včetně průjezdu, jsou plochostropé, se silně destruovanými trámovými stropy. V místech rozšíření průjezdu je „dvorana“, z jejíž jižní části vede stáčené schodiště s kovaným zábradlím do patra. V ozdobném zábradlí schodiště s litinovým sloupkem vyniká pohledově výrazný štítek s datací „1839“ a iniciálami jména tehdejšího majitele „MF“. Jižně se nachází prostor s plackovou klenbou. V jihovýchodním koutě „dvorany“ je segmentový vstup do místnosti sklenuté masivní valenou klenbou, členěnou dvěma páry styčných trojbokých výsečí s lehce zahrocenými čely, vybíhajících z hranolových přístěnných pilířků. Na severovýchodním konci je místnost zakončena masivním stlačeným pasem. Stěna je zde prolomena novodobým širokým trojdílným oknem. Severně od této místnosti pokračuje zúžený průjezd do dvora, který je sklenutý valenou klenbou. Zachována zůstala přibližně polovina původní délky průjezdu, který zanikl při demolici dvorního traktu domu. Zmíněné schodiště s vročením 1839 vede do mezipatra. Naproti ústí schodiště z přízemí se nachází průchod do schodištní dvorany, z níž vede další, třikrát zalomené schodiště do dalších pater domu. První patro je již novodobě upraveno, navíc velká část jeho původní dispozice zanikla při posledních stavebních úpravách. Celé patro je plochostropé. Při vstupu ze schodišťové dvorany vlevo je úzký dvorek, od čelního křídla jej odděluje plně prosklená stěna, tvořená lisovanými tabulemi z matného skla, zasazenými do kovové konstrukce. Na jihovýchodní a severovýchodní zdi dvorku se nachází poměrně rozsáhlé pozůstatky malovaných omítek, zřejmě barokního původu. Hlavní prostoru patra tvoří bývalý taneční sál, již v době stavebně historické dokumentace v roce 2008 bez podlahy a bez omítek. Obdélnou místnost při průčelí domu oddělovala od sálu cihlová zeď s trojicí obdélných průchodů, zpevněná ve zdivu vylehčovacími oblouky. Tato zeď, dokumentovaná ještě v roce 2008, zde dnes již chybí. Poslední z prostor patra, probíhající podél severozápadní zdi domu, je od sálu oddělen masivní cihlovou zdí, pravděpodobně ještě středověkého původu, zbavenou již omítek a prolomenou čtyřmi obdélnými průchody. Trámové záklopové stropy v prostorách prvního patra jsou vlivem zatékání ve velmi špatném stavu. Do druhého patra vede dvouramenné schodiště, na jehož podestě je dochována secesní dlažba. Druhé patro mělo shodnou dispozici jako první patro. Vzniklo dodatečně při zvyšování domu na počátku 20. století. I zde byla původní dispozice při posledních úpravách (kolem roku 2005) téměř beze zbytku vybourána, s výjimkou nosných zdí. Odstraněny byly rovněž všechny omítky. Podkroví je přístupné z druhého patra jednoramenným dřevěným schodištěm. Krov je vaznicové soustavy, podepřený sloupky na vazných trámech.