Poslední synagoga byla postavena snad koncem 17. století na okraji Latránu, údajně nedaleko místa středověké synagogy. Několikrát byla přestavována, naposledy po požáru z roku 1812 a po dalším požáru v roce 1842. V přízemí byla rituální lázeň, v západní části budovy byl byt rabína a školní třída. Modlitební sál byl v patře a byl zaklenut cihlovou klenbou. Dřevěná ženská galerie v západní části modlitebního sálu byla přístupná po vnějším dřevěném krytém schodišti. O velikosti modlitebního sálu je možné si udělat představu podle inventáře z roku 1903, v němž je uvedeno, že se v něm nachází kromě svatostánku na svitky Tóry třináct lavic po pěti sedadlech, dalších dvacet pět sedadel bylo na ženské galerii. Popis synagogy najdeme také v Soupisu památek uměleckých a historických okresu kaplického od Antonína Cechnera: „Synagoga v dnes již zbořeném domě čp. 80 byla budova zevně prosta ozdob, jednopatrová, o třech osách s předloženými otevřenými schody. Uvnitř byl sál o třech oknech a velikosti 7 x 10 metrů, krytý českými klenbami mezi pásy. V zadním poli byla po celé šířce sálu empora. Archa úmluvy v oltáři o dvou dřevěných sloupcích s kládím měla raně barokní ráz z konce 17. století a pozdější bolcové postranice byly z konce 18. století. Opona 120 x 80 cm před archou měla starší žlutou hedvábnou, zlatem a stříbrem tkanou renesanční obrubu 5 cm širokou, našitou na novějším červeném sametu. Uprostřed býval žlutý damašek s hebrejským nápisem. Všechny tři lustry byly mosazné, renesanční a pocházely ze 17. století. Synagoga měla hluboké sklepy, bývala v ní i pekárna chleba pro Židy.“ Vnitřní vybavení synagogy bylo v září 1938 zcela zničeno jednotkou SS z Lince. Během druhé světové války byla synagoga používána k bydlení, ve sklepích bylo skladováno uhlí. Po roce 1945 bylo v horních prostorách zřízeno zámečnictví, které bylo zrušeno na počátku 60. let. Po druhé světové válce budova chátrala, i když částečně byla ještě v 50. letech 20. století obydlena, jak svědčí Zpráva z inspekční cesty Dr. L. Tanzera a A. Fischla dne 17. 8. 1955: „Synagoga leží pod hradem za řekou a je ve velmi špatném stavu. Je to jednopatrová budova s verandou a přiléhajícím domkem. Střecha je pokryta eternitem, poměrně v dobrém stavu, jen přístavní domek má střechu rozbitou. V prvním poschodí je nájemník p. Vlk, malíř obrazů, dále v přízemí jsou skladiště JZD, kde mají prý také kovárnu. Do skladu jsme se nemohli dostat, neb nebyl od vedoucích žádný přítomen. Dle oznámení Ornsteina patří ŽNO jen jedna třetina budovy, a bylo by snad nejlépe tuto budovu prodat, neb nákladná oprava by si vyžádala značný obnos. Nechá – li se tato budova, pak se úplně rozpadne. Staveniště se skládá ze dvou parcel čp. 79 a 80.“ Bohužel žádné peníze do opravy synagogy investovány nebyly, chátrala dále a po roce 1966 byla zbořena. Dnes se na jejím místě nachází zahrada v sousedství domu čp. 104.