V jižní části továrního areálu se nachází objekt bývalé školy, který je od ostatních budov oddělen příjezdovou komunikací. Čtyřtřídní obecná škola byla vystavěna v roce 1887. Dvoupatrová budova na obdélném půdoryse završena sedlovou střechou je charakteristickým objektem továrního areálu, neboť stejně jako jiné budovy, je vystavěna z režného cihelného zdiva. Jednoduché fasády jsou zdobeny cihelným plastickým dekorem v podobě hlavní římsy, orámování štítů, nároží, supraport, suprafenester apod. Nad prvním patrem se nachází průběžná kamenná římsa s tesaným znakem nad hlavním vchodem. Dalšími kamennými prvky uplatněnými na výzdobě fasády jsou kamenné kříže zakomponované do cihelného zdiva. Vzhled fasády objektu utrpěl nevhodnou výměnou oken, které jsou nyní užší a především odlišně členěná a degradují tak celkovou koncepci fasády. Dvě původní okna zůstala zachována v patře severovýchodní fasády. Tyto okna jsou trojkřídlá s poutcem v horní třetině. Každé z těchto křídel je dále děleno subtilním členěním na čtyři nestejně velké tabulky. Severně od budovy školy leží hlavní výrobní objekt areálu. Jedná se o tří až čtyř patrovou budovu areálu zasazenou do mírně svažitého terénu. Stavba na podélné parcele zastřešená plochou střechou je rovněž vystavěna z režného cihelného zdiva s pravidelným sledem okenních otvorů. Okna se segmentovým záklenkem byla původně vyplněna rastrovými výplněmi, které jsou typické pro výrobní objekty. Nyní jsou některá z oken vyměněna za nová odlišného materiálu i členění. Tyto okna působí v celku fasády nerušivě. Naopak degradujícím prvkem do koncepce fasády je přístavba nákladního výtahu při severní fasádě objektu a omítnutí přízemí severní fasády a téměř celé plochy východní fasády. Uvnitř objektu se nacházejí převážně rozsáhlé halové prostory podepřené nejčastěji subtilními kovovými sloupy. V některých případech jsou sloupy obezděné. Tyto prostory jsou doplněné o komunikační schodiště a menší přidružené místnosti. K západní fasádě výrobního objektu byla přistavěna stavba zcela odlišného charakteru i měřítka. Jedná se o reprezentativní vilu majitele továrny ve stylu tudorské gotiky. Zdrojem inspirace byl nepochybně majiteli studijní pobyt v Anglii. O lásce Karla Löwa k ostrovní zemi a soudobé architektuře svědčí i spolupráce s jedním z hlavních tvůrců architektury hnutí Arts & Crafts, Charlesem Voyseym, jenž pro něj navrhl rodinnou hrobku a příměstské sídlo. Vila představuje úsilí tzv. nové šlechty o napodobení životního stylu tradiční aristokracie. Důvodem k zakomponování sídla přímo do výrobního areálu byla snaha o nepřetržitý dohled nad chodem továrny. Přízemní vila s fasádami z režného opracovaného kamene zůstala zachována v téměř autentickém stavu včetně řady původních detailů. Od hlavní silnice, situované od vily jižním směrem, k ní lze sestoupit po dlouhém schodišti. Před jižní fasádou objektu se rozkládá kamenný neogotický dvorek obestavěný kamennou zdí, která odděluje vilu od výrazně svažitého terénu nad ní. Zeď je ukončena kamennou balustrádou a prolomena výklenkem, v němž je umístěna plastika. Jižní fasáda, zakončená kamenným parapetem s kamenným dekorem v podobě oslích hřbetů, je otevřena řadou oken s půlkruhovými záklenky, které jsou orámovány kamennými pruty. Z této fasády vybíhá tříboký rizalit, který probíhá po celé výšce fasády. Ve vrcholu rizalitu je umístěna kamenná deska s plastickou datací výstavby objektu – Anno Domini 1919. Při výzdobě bylo dbáno především na detaily. Neogotické prvky se tak objevují na kovových dekoracích oken, stejně jako na mřížích anglických dvorků. K severní fasádě, kterou zdobí reliéfní vyobrazení boje svatého Jiří s drakem, patrona Anglie, je přistavěna nevysoká obdélná věž zakončena štíty s cimbuřím. Za zdmi jižní fasády se nachází nejreprezentativnější prostor celé vily, a to někdejší rytířský sál, nyní sloužící jako tělocvična. Vstup do sálu je završen lomeným obloukem a uzavřen dřevěnými dveřmi s původním dekorativním kováním. V interiéru je jižní stěna prostoru zcela obložena dřevem s kazetovou profilací. Rovněž strop místnosti je dřevěný, trámový. Z patrové části objektu býval do sálu výhled širokým, téměř čtvercovým oknem s kovanou mříží a kamennou výplní inspirovanou gotickými chrámovými okny. Také na detaily výzdoby tohoto prostoru byl kladen velký důraz. Proto jsou výklenky ve zdi opatřeny kovanou mříží s výplní v podobě lvů, kliky dveří na anglický dvorek je možno sklápět tak, aby v případě zavření dveří nepřekážely, okna a dveře jsou zdobeny původními kovanými závěsy, rohovníky, zavíráním, klikami i propracovanými okopnými plechy ve spodní části. Dalším reprezentativním prostorem vily je vstupní sál přístupný z venkovního schodiště směřujícího od hlavní příjezdové komunikace. Strop obdélného sálu je zdoben štukovým zrcadlem a výrazným fabionem. Stěny jsou opatřeny bohatým štukovým dekorem a řadou výklenků pro umístění sochařské výzdoby. Ze vstupního sálu je na východ přístupný rozlehlý prostor s vysokými stropy, sloužící v minulosti jako biograf. Jediné osvětlení celého prostoru je ze shora pomocí luxferového stropu. Jsou zde zachovány původní detaily jako vstupní dveře, kliky apod. Z prostoru bývalého biografu lze přímo vstoupit do někdejšího rytířského sálu. Také na západ z hlavního vstupního sálu je přístupná místnost s bohatou štukovou výzdobou stropu a osvětlená řadou stropních luxfer. V továrním areálu se nenacházelo pouze obydlí majitele, ale rovněž i zaměstnanců továrny. V 70. letech 19. století nechal Karel Löw vystavět v areálu první domky dělnické kolonie. Pro zaměstnance bylo v areálu vystavěno také několik bytových domů, bytové domy pro úředníky a tzv. mistrovská kolonie. Nad celým areálem bdí Panna Marie, jejíž kaplička se nachází ve svahu nad továrnou. Jedná se o drobnou stavbu se sochou Madony ve výklenku. Kaple byla vystavěna pro drobné sakrální stavby v neobvyklém v secesním stylu v letech 1915-1916.