Dům po výstavbě hotelu Bohemia převzal funkci jednoho z nároží východní strany Mírového náměstí. Předtím tomu tak ale nebylo, náměstí bylo delší, objekt svým vkročením do něj jen potvrzoval jeho rostlou nepravidelnost. Nešlo o svévolné zdůraznění budovy, novostavba jen mírně zaoblila stávající uliční čáru, kterou tvořily čtyři respektive šest původních domů. Svojí výškou a velikostí na sebe ale samozřejmě strhla pozornost. Budova byla postavena jako třípatrová s ještě dalším plnohodnotným patrem v mansardové střeše. Půdorys zastavěné plochy je přibližně čtvercový. Hlavní hmota se ale soustředí západně a severně v křivce podél uliční čáry, na východní straně je již křídlo jen dvoupatrové s plochou střechou, vnitřní meziprostor bloku s fasádou k jihu do dvora má jedno nadzemní podlaží. Na jihozápadě je k hlavnímu domu ještě přilepen kubus patrového přístavku. K objektu navíc patří ze dvora přístupná větší dvougaráž, připojená na východní křídlo z jihu. Dvůr uzavírá na jihozápadě ohradní zeď s branou. Hlavní vstup je situován úředně do Mírového náměstí, pocitově spíše do Hrnčířské ulice na náměstí východně navazující. Proti zádveří je umístěn tubus jednoramenného zaobleného schodiště. Na jeho podestu navazuje v přízemí vpravo chodba s kancelářemi po obou stranách. K jihu je ale nejprve rozvolněna předprostorem bankovní haly. Trojtraktová dispozice se v patrech opakuje. Nový široký vstup z nároží je nepůvodní, proražený teprve roku 2010. Zpřístupňuje obchodní plochu vzniklou scelením původních kanceláří či jednacích sálů a někdejší bankovní haly v přízemí do jedné prostory. Objekt je zděný, z plných cihel, jak je patrné z jižní strany, v místech opadané omítky. Konstrukčně jde rovněž o trojtrakt, jehož nosné stěny průběhem reflektují zaoblení uliční čáry nároží. Vodorovné konstrukční prvky jsou zřejmě všechny železobetonové. Zřetelné je to na pohledově uplatněných žebrových stropech ve sklepě a na systému trámů, průvlaků a žebírek v předprostoru bankovní haly (dnes zakryté podhledem). Mansardová střecha má první etáž zděnou, jde tedy o falešnou mansardu. Krov druhé etáže je vaznicový. Na vazných trámech osazených na první a druhé stěně stojí sloupky, které podpírají střední a vrcholovou vaznici. Těsně za středovými sloupky vystupují ze druhé ze čtyř nosných zdí trojtraktu nadezděná tělesa s komínovými sopouchy. Kupole má konstrukci betonovou se dvěma žebry a skořepinou. Dvorní přízemní přístavba bankovní haly má střechu plochou na žebírkovém stropě. Mezi žebry bývala hala prosvětlena prosklením. V rámci přestaveb bylo nejprve prosvětlení částečně zredukováno změnou střešních světlíků shora, naposledy ještě podhledem zdola. Zdi jsou omítané. Omítka má dnes okrovou a oranžovou barevnost. Okna jsou bíle natřena. Cihlově hnědá tmavá barva je použita na kovové okenní mříže. Střechu pokrývá měděný plech. První etáž je vyskládaná ze čtvercových šablon na koso, druhá etáž z pásů, falcovaná. Fasáda má tři akcenty. Hlavní akcent byl navržen pro Hrnčířskou ulici. Jde o větší rizalit, o vstup asymetricky zdvojený, vyvrcholený v druhé etáži mansardové střechy čtyřbokou bání zakončenou ozdobnou hrotnicí hromosvodu. Jeho význam je podtržen umístěním skulptur na parapet balkonu. Druhý akcent je na zaobleném nároží, tvořený dvoupodlažním arkýřem završeným balkonem a nad korunní římsou edikulovým štítem s volutami při první etáži mansardy. Třetí, nejmírnější, se obrací do ulice Klášterní. Mělký rizalit, rámovaný v patrech pilastry, se zde již nepromítá nad korunní římsu. Na fasádě použité tvarosloví je novobarokní se zřejmým secesním vlivem. Přízemí je bosované. Od pater ho odděluje vysoká římsa, která do sebe začleňuje dlouhý balkon nad vstupem a parapety oken patra. Tělo domu, zahrnující tři patra, má omítku hladkou. Je členěné svisle pomocí vysokého řádu iónských pilastrů a lizén. Jeho součástí je i římsa a vlys korunního kladí, které prostupují horní části oken třetího patra, poutec oken je součástí přerušované římsy. Vyložený architráv korunního kladí má pod sebou pás zubořezu. Střešní část začíná opět parapetním pásem, jehož součástí je i terasově zčásti vysunutá lodžie. Tu akcentují na římse položené dvě zalamované voluty ve smyslu rozeklaného frontonu. Lodžii pod bání rámuje architektura sestavená podle vzoru serliány, a to včetně vikýřů. Velký vikýř, ve tvaru termálního okna, naznačuje centrální oblouk a boční dva vikýře, vlastně volská oka, evokují kruhová okénka nad interkolumnii. Celek včetně kupole v podstatě interpretuje motiv střešního altánu, který do české barokní architektury zavedl již J. B. Mathey. Kromě na patře vyzdvižené báně člení střechu již zmíněný nárožní edikulový štít s volutami. Celou spodní etáž mansardy prostupuje deset obloukem zaklenutých oken, vlastně falešných vikýřů. Štíty západní a jižní přesahují mírně roviny střechy, jejich součástí jsou též komínové průduchy. Vzhledem k tomu, že budova výrazně převyšuje sousední č. p. 67, je východní štít architektonizován. Jižní štít je naopak hladký, prolomený světlíkem, fasáda zde zřejmě počítala s vyšší sousední budovou. Pozoruhodné je u něj začlenění komína kruhového průřezu do nároží světlíku. Vstupní dveře jsou dochované včetně kování. Mají dvě křídla, každé je prosvětlené čtyřmi čtvercovými zasklenými otvory, rámovanými listovcem. Půlkruhový nadsvětlík nad frontonem poutce má dělení paprskovité. Rovněž okenní výplně jsou původní, kromě přízemí, kde jsou nahrazena přibližnými kopiemi. Většina oken v patrech je dělena do T, horní část pak na tři pole, přičemž střední je širší než obě postranní. Fasádu dotváří též sochařská výzdoba na pilířích zábradlí balkonu. Klečící (nebo rychle běžící) Merkur, bůh obchodu, akcentuje vstup. Má okřídlenou helmici a přes bedra volně přehozenou vlající draperii, v levé ruce drží caduceus. Dvě putti, postavičky permoníků dobývajících uhlí, se rozmachují kladívky a svítí si vedle postavenými lucernami. Pozadí, z kterého vystupují kusy horniny, jim tvoří elipsovité vázy s poklopem. Zmínit je třeba i maskaron v podobě hlavy Merkura, rovněž s okřídlenou helmicí, který se nachází pod jedním z okenních parapetů nárožního arkýře.