budova Transgas
Katalogové číslo
1000004041
Kraj
Hlavní město Praha
Okres
Praha
Obec
Praha
Část obce
Vinohrady
Katastrální uzemí
Vinohrady
Adresa
  • Praha, Vinohradská č.p. 325/8
Kategorie
areál
Zaniklý
ano
Významné prvky
exteriéry, vstupní hala administrativní části, schodiště ve vstupní hale
Sloh
high-tech
Autor
architekt: Aulický Václav; architekt: Malátek Jindřich; architekt: Loos Ivo
Vznik
1972 až 1978
Specializace
moderní architektura

Tematické okruhy

  • moderní architektura 2. poloviny 20. stol.

Úkoly vědy a výzkumu

  • DG16P02R007, Analýza a prezentace hodnot moderní architektury 60. a 70. let 20. století jako součásti národní a kulturní identity ČR

Anotace

Dispečink Tranzitního plynovodu a budova Federálního ministerstva paliv a energetiky vznikly mezi léty 1972-1978 podle návrhu V. Aulického, J. Eisenreicha, I. Loose a J. Malátka.

Dějiny

Proluka ve Vinohradské ulici v místech původních pavlačových domů čp. 365 a 325 vznikla v roce 1939. Proluka v římské ulici vznikla demolicí v roce 1965.

Popis

Soubor budov tvořila řídící ústředna Tranzitního plynovodu a budova Federálního ministerstva paliv a energetiky (FMPE). Šlo ale o torzo původních urbanistických plánů, rozmístění významných budov ve volném prostoru vzniklém kolem severojižní magistrály. Vlastní dispečink tvořila nízká budova od ulice Vinohradské přístupná přes zapuštěné kamenné prostranství, uprostřed výšky prolomená pásem oken, osazená na proskleném betonovém válci. Odhlučnění vnitřních prostor dispečinku bylo vyřešeno těžkou fasádou, z exteriéru obloženou kamennými dlažebními kostkami. Budovu dispečinku lze klasifikovat také jako památku technickou, neboť její neobvyklá forma byla dána specifickými potřebami někdejší výpočetní techniky, sálových počítačů. Celkově originální hmota působila dojmem kamenné plastiky. Dominantu areálu tvoří dvojice věžových administrativních budov výrazně tvarovaných pohledovou nosnou konstrukcí z patinující ocele Atmofix. Obě budovy zaujmou také svým progresivním statickým řešením.

Popis památkové hodnoty

Areál představoval ojedinělou realizaci ve stylu hi-tech s prvky brutalismu v České republice. Budovu dispečinku (řídícího centra) lze posuzovat také jako památku technickou, neboť její neobvyklá forma je dána specifickou funkcí a potřebami někdejší výpočetní techniky. Jedná se ale o torzo původní nedotažené urbanistické myšlenky solitérních objektů ve volném prostoru, který měl být vytvořen kolem severojižní magistrály.

Demolice areálu Transgasu vyvolala zatím největší veřejnou debatu o ochraně poválečné architektury a zařadila se mezi nejvýraznější památkové kauzy posledního desetiletí. Po neúspěšném pokusu zabránit zbourání hotelu Praha šlo o další, ještě intenzivnější snahu odborné i laické veřejnosti zachránit nedoceněnou stavbu.

Stáhnout data v XLS

Digitální dokumenty (MIS)

Všechny dokumenty v MIS

Seznam pramenů/literatury

Všechny zdroje v evidenci NPÚ
  • Budovy federálního ministerstva paliv a energetiky, Československý Architekt XXXII, 1986, č. 25, s. 6
  • Radomíra Sedláková – Pavel Frič, 20. století české architektury. Praha 2006, s. 180–181
  • Oldřich Ševčík – Ondřej Beneš, Architektura 60. let: „zlatá šedesátá léta“ v české architektuře 20. století. Praha 2009, s. 414
  • Petr Kratochvíl, Komplex bývalého Plynárenského dispečinku a Federální ministerstva paliv a energetiky, in: Marie Platovská (ed.), Slavné stavby Prahy 2. Praha 2011, s. 255–258
  • Zdeněk Lukeš - Petr Kratochvíl, Praha moderní: Velký průvodce po architektuře 1950-2000, Praha 2015, s. 128-129.
  • Eduard Svatoň, Plynárenské řídící centrum v Praze. Architektura ČSSR XXX, 1971, s. 215– 223
  • NPÚ ÚOP v Praze, Průzkumy, posudky, zprávy, P 209, Bártová, Martina, Stavebně - historický průzkum, 2015.
  • Naďa Goryczková (ed.), Transgas: Areál řídící ústředny tranzitního plynovodu a budovy FMPE v Praze, NPÚ 2019.

Události

  • 1972 - 1978 - vznik, architekt: Aulický Václav, architekt: Malátek Jindřich, architekt: Loos Ivo
  • 2020 - demolice