Hlavní součást budovy výtopny tvoří tzv. remizovací část. Jedná se o budovu obdélného půdorysu zděnou z cihel na podezdívce z pískovcových kvádrů, s hladkou omítkou s hladkými nárožními lizénami. Budovu prosvětlují velká obdélná okna se segmentovým nadpražím. Okna samotná jsou čtyřdílná, spodní dvě křídla tvoří kovový rám prosklený tabulkami čirého skla, vrchní dvě křídla jsou bedněná svisle kladenými prkny. Okapová stěna má pět okenních os, zadní štítová stěna dvě. Dvě taková okna prosvětlují remízu v okrajových částech zadní okapové stěny, ta mají prosklená i vrchní dvě křídla. Okenní nadpraží mají hladké vystouplé archivolty s klenáky. Zadní štít odděluje od přízemí hladká pásová římsa provedená v maltě, stejný pás lemuje štít také pod střechou. V přední štítové stěně jsou umístěna dvoukřídlá svisle šalovaná vjezdová vrata pro lokomotivy se vstupními dvířky pro pěší. Štít je svisle bedněný, se dvěma obdélnými okénky, spáry bednění překrývají latě. Střecha této části objektu je sedlová, pokrytá eternitem, se dvěma azbestovými komíny. Všechny prvky jsou původní. V interiéru vlastní remizovací části budovy zůstaly zachovány koleje pro vjezd lokomotiv, mezi nimiž zaujme prohlídkový kanál zachovaný v celé délce, dodatečně vybavený rourami ústředního vytápění k ohřevu odstavených vozidel. V sousedství kanálu je zajímavý detail k zásobování - manipulaci s uhlím ke kamnům v sníženém přízemí vodárny, kde byl původně stojatý parní kotel k pohonu parního čerpadla vody k čerpání vody do zásobníku. Uhlí se z vozu v remíze vysypalo k otvoru kterým samospádem sjelo ke kotli. Dalším, snad nejcennějším prvkem, je kompletní zařízení k odvodu kouře od lokomotiv, tzv.dýmníky sestávající z plechového trychtýře a potrubí vycházející nad střechu budovy do dvou komínů pro každou uvažovanou odstavenou lokomotivu. Součástí je i ovládání uzavírací klapky drátovodem s pákou na stěně budovy. Na stěně budovy se nalézá i další součást vodního hospodářství a to mechanický stavoznak množství vody v nádrži, ovládaný plovákem. Vedle ukazatele je ve stěně výklenek, pravděpodobně pozůstatek stojanových kamen která kromě vytápění prostoru sloužila k sušení písku pro lokomotivy. Dále se zde nacházely dveře spojující vlastní remízu s přístavbou, v současnosti jsou zazděné. V interiéru je odkrytá původní vaznicová soustava krovu, která je rovněž původní bez jakýchkoliv pozdějších úprav. Dnes zazděné dveře vedly do přístavku přilehlého k zadní okapové stěně, jehož vnitřní prostory sloužily jako kancelář, později jako noclehárna personálu. Přístavek je pultově zastřešený, navazuje na patrový rizalit ve střední části zadní okapové stěny. Oba přístavky jsou rovněž zděny z cihel, patro rizalitu má zdivo hrázděné, v exteriéru překrývá hrázdění svisle kladené prkenné šalování s latěmi. Štít rizalitu prosvětluje dvoukřídlé šestitabulkové okno. Interiér sloužil jako rezervoár na vodu s kotelnou pro dozbrojování lokomotiv. Kotelna se nachází v přízemí, značnou část patra zabírá železná nýtovaná nádrž na vodu o objemu 31 m3 nesená válcovanými ocelovými I nosníky. Mezi kotelnou a vodní nádrží zůstaly zachovány původní rozvody, nejsou funkční. K přízemí rizalitu přiléhá přístavek se vstupem do sklepa, který je zatopen vodou. Střechy všech přístavků pokrývají pálené tašky. Venku napravo u vrat se nalézá příruba potrubí přívodu páry od lokomotivy k pulzometru, což bylo jednoduché parní čerpadlo umožňující lokomotivě čerpat vodu bez použití vodárny. Součástí vodárenského systému byl také tzv. vodní jeřáb stojící v kolejišti naproti budově stanice kam byla voda potrubím samospádem přiváděna. Jeho základy včetně otevíracího ventilu tam dosud existují a jsou nedílnou součástí zařízení k zásobování lokomotiv vodou, samotný jeřáb se nedochoval.