Prameniště leží v lokalitě Čihadla již na k. ú. Pertoltice pod Ralskem na pozemku p. p. č. 1132 (těsně za katastrální hranicí východně od vodojemu). Na členitém lesním pozemku okolo drobné vodoteče jsou provedeny do terénu zářezy svádějící vodu do pramenné jímky. Zářezy mají mnohde výšku několika metrů a jsou v terénním reliéfu dobře patrné. Sestávají z hlavní větve a bočních větví po obou stranách (viz původní výkresová dokumentace). Z pramenné jímky vystupuje cca 0,5 m nad terén přístupová šachta čtvercového průřezu, opatřena kovovými stupníky. Pod terénem je umístěna železobetonová jímka mírně obdélného půdorysu, rozdělená šikmými přepážkami na čtyři komory. Od zářezů je ocelovým potrubím přiváděna voda z prameniště, natéká do komor a přepady v příčkách je sváděna do odvodního ocelového potrubí. V komorách se nacházejí kovové kruhové ovládací ventily. Potrubí vede z pramenné jímky k vodojemu po pozemku p. p. č. 1133 k. ú. Pertoltice pod Ralskem podél místní vodoteče a dále již na k. ú. Bohatice u Zákup přes pozemky p. p. č. 105/2, 105/1, 641 (cesta), 111/1, 111/2 a 111/3. Vodojem se nachází na st. p. č. 101 v k. ú. Bohatice u Zákup na pastvině pod severním úpatím Ptačího vršku (nádrž leží rovněž pod pozemkem p. p. č. 108/6). Jedná se o železobetonovou konstrukci zemního vodojemu o obsahu 250 m3. Nadzemní část je zděná z pálených cihel a opatřená tvrdou vápennocementovou omítkou. Čelní vstupní průčelí má výrazné architektonické členění ve stylu pozdní secese. Torzo písmen uchycených nad vstupem obsahovalo zřejmě dataci 1913. Boky průčelí zvýrazňují šikmé pilíře (pilastry) s vystupujícím geometrickým dekorem v horní části. Vstup je orámován pilastry, ukončenými toskánskými hlavicemi a římsou. Nad vstupem je hladký rámec opět s pilastry a plochou římsou. Hlavice a spodní římsa jsou profilované a zdobené geometrickými motivy a pletencem. Průčelí ukončuje vysoká atika, která má na bocích pilastry s oválnými hlavicemi. Na čelní ploše pilastrů je geometrický pás ukončený vespodu kartuší s erbem. Na boční průčelí přebíhá pouze plochá římsa. Hlavní vstup má novodobou ocelovou výplň. Větrací průduchy nad terénem jsou bez výplní. Interiér je členěn na vstupní komunikační místnost, pod kterou je železobetonová odtoková komora. Přístup do ní je umožněn otvorem v podlaze a kovovými stupníky na stěně. Podlaha vstupní místnosti má čtvercové dlaždice s mozaikovými a kruhovými motivy. Stěny a strop jsou opatřeny geometrickou štukovou výzdobou. V komoře v suterénu se nacházejí ve stěně kovová potrubí odtoku z dvou nádrží a torza manipulačních ventilů, která měla ovládání v přízemí ve vstupní hale. Na tuto místnost navazuje dvojice valeně zaklenutých sběrných nádrží, přístupných ze vstupní haly betonovými schodišti. Nátok do nádrží se nachází na opačné straně a je opatřen přívodním potrubím (starší kovové nahrazeno plastovým), ústícím do čtvercové nádržky. Po obou stranách nádržky jsou dvě boční přepadové komory s otisky po umístění ovládacích ventilů a potrubí svedeného do obou hlavních nádrží (aktuálně využívána jen jedna). Přístup k nátoku umožňuje za vodojemem samostatná nadzemní stavba se schodištěm. Rozvod vody směrem do Zákup byl s ohledem na polohu vodojemu pouze gravitační, nebyl nutné vodu jakkoliv přečerpávat. Vodovod byl postaven mezi lety 1913-14 městem Zákupy. Finální projednání o výstavbě vodovodu probíhalo v roce 1912 a vodoprávní povolení bylo politickou expoziturou v Mimoni vydáno 23. května 1913. Projektovou dokumentace zpracovala firma L. Bill & Comp. z Podmokel (dnes součást Děčína). Vyúčtování celé dokončené stavby vodovodu bylo firmou předloženo městu Zákupy k 31. prosinci 1913. Celkové náklady činily 124 499 Kč 77 h. Kompletně dochovaný projekt i agenda s rozpočtem řeší i výstavbu předmětného vodojemu. V roce 1936 bylo potrubí z vodojemu do města zesíleno na LT 150. Ke konci osmdesátých let 20. století, po přepojení Zákup na vodojem Lasvice, byl vodovod ve správě SčVaK předán zpět městu a je využíván k zásobování koupaliště v Zákupech. Původní vodojem je veden jako možná rezerva v případě výpadku hlavního zdroje. Zhruba kolem roku 2012 byly starší ventily a části potrubí odcizeny a z důvodu nutnosti urychleného obnovení funkčního stavu nahrazeny plastovými.