Na jih a jihozápad od Zlatého Kopce, v trojúhelníku vymezeném spodní částí osady, Tetřeví horou a Komářím vrchem, se rozkládal historický revír cínových rud, označovaný v současné literatuře jako Zlatý Kopec – Hrazený potok (podle levého přítoku Zlatého potoka). Jde o ložisko kasiteritu zcela odlišného genetického typu než na protější straně údolí – kasiterit je zde vázán na křemenné čočky a žíly ve fylitech, obsahujících často turmalín. Ložisko bylo rozfáráno desítkami štol a nehlubokých šachtic, hlavní koncentrace starých důlních je v příkré stráni nad pravým břehem bezejmenného vodního roku tvořícího pravý přítok Hrazeného (na topografických mapách též Hrázného potoka) v místech, jež Jokély (1857) označuje jako Hahnbergloch. O vzniku a historii těchto dolů se nedochovaly bližší údaje. Patrně však existovaly již v 16. století, kdy pracovaly doly na Komářím vrchu (Mückenberg), jež patřily do skupiny tzv. lesních cínových dolů, pro něž král Ferdinand I. vydal v roce 1548 speciální cínový horní řád. Mathesius (1564) uvádí, že sám viděl kroupy cínovce z Mückenbergu velké až jako lidská hlava. Doly na Mückenbergu zanikly v 18. století a jejich umístění je dnes neznámé. Doly v okolí Hrazeného potoka byly v provozu ještě v polovině 19. století (Jokély zmiňuje důl Hoffnung zu Gott, těžící dvě křemenné žíly s vtroušeným kasiteritem mocné až 60 cm a upadající pod středními úhly k severu, a důl Francisci v místech zvaných Rammelsbergloch). Důl Hoffnung zu Gott byl obnoven ještě za první republiky a jeho činnost skončila během třicátých let. Dochovala se po něm velká halda v blízkosti domu, jenž patřil stejnojmennému těžařstvu (st. p. č. 158). Nesčetná historická důlní díla – štoly, šachty, haldy, pinky) se nacházejí zejména v prostoru jižně od tohoto dolu, část z nich byla nedávno zabezpečena – přístupné štoly a otevřené šachty jsou osazeny mřížemi. Dobývané žíly měly podle průběhu důlních děl převládající směr V-Z až SV-JV.