Štola ústí ve svahu jihovýchodně od hlavních důlních slojí. Ústí je ve svahu otevřené, zpevněné monolitickým železobetonem, přístupové koryto betonovými prahy. Před ústím i v přední části štoly vedou zbytky důlních kolejí, koleje jsou částečně zanesené terénem. Cca po 20 metrech od ústí je štola uzavřena železnými vraty. V předním úseku ve vzdálenosti cca 60 metrů je štola zajištěna betonovou pažinovou výztuží, která je v úseku cca 30 m od ústí štoly podbetonována. Podbetonování se provedlo kvůli bezpečnosti, původní pažení hrozilo vlivem vyhnilých klínů a nákladní dopravy nad štolou propadem. Zadní část štoly je vyztuže-na novou dřevěnou výztuží na betonových prazích. Podlaha štoly je vysypána kameninovou drtí. Přibližně po 100 metrech se štola rozdvojuje a navazují na ní dvě ležaté těžné sloje: spodní označená jako sloj II. (Bohumír) a vrchní označovaná jako I. sloj (Jan) vzájemně propojené prorážkami. Obě sloje vedou jihovýchodním a severozápadním směrem. Na jihovýchodní straně navazuje příčně na obě sloje označené I. sloj východ a II. sloj východ úpadní větrací štola. Severozápadním směrem vedou obě sloje (označené jako sloj I. a II. západ) v délce 300 metrů až ke krátké bývalé dovrchní průzkumné chodbě - dnes východu z dolu. Dále k severo-západu pokračuje pouze krátký úsek k druhému úpadnímu větráku. Východ ze štoly stoupá směrem k jihozápadu. II. sloj východ je zpevněna výdřevou na ocelových patkách, strop i stěny jsou v místech se složitější geologií a narušeným nadložím paženy prkny s nasypanou rubaninou. Výdřeva a pažení jsou nové kvůli bezpečnosti, původní dřevěná výztuž byla již vyhnilá a propadaná, nebo nebyla vůbec. Sloj I. je bez výdřevy a pažení, v plném rozsahu zavalená a nepřístupná. Přibližně po 200 metrech navazuje příčně na hlavní sloje bývalá stro-jovna těžního vrátku úpadní č. I s vybetonovanými stěnami i stropem, na stěnách strojovny i průrazu mezi slojemi se dochovaly železné skoby a nosníky k uchycení kabelů. Důl má 8 težebních pater v hloubce 100 m, v současné době je do úrovně 4. patra, tj. do hloubky 50 m, zatopen, zbývající část je odvodněna do potoka Dřevíč. Odvětrání dolu je za-jištěno výše uvedenými úpadními větráky na konci obou slojí a větrací jámou ze sloje Jan.