Funkce sokolovny je nezměněná od doby výstavby v roce 1936. Je rozvržena na tři části s různým účelovým využitím. Nejrozsáhlejší je tělocvičná část s ústředním sálem a přilehlými prostorami, mezi nimiž je také loutkové divadlo v úrovni suterénu. Střední část je vyhrazena administrativní funkci a v nároží je budova ukončena zaoblenou částí restaurační. Jednotlivé části budovy jsou v exteriéru vizuálně odděleny – hmota tělocvičného sálu je přiznaná ve formě výrazného horizontálního kvádru, jenž je podtržen okny, která jsou na fasádu, obrácenou k řece, umístěna ve 2. patře ve třinácti osách. Okna v každém patře kopírují funkční uspořádání interiéru. Střední, administrativní část je vsazena mezi výraznou hmotu tělocvičny a zakulacené nároží restaurace s průběžným oknem. V hmotě je odsazena, a pomáhá tak utvářet prostor před samotnou budovou sokolovny, čímž vzniklo malé „komunikační náměstí“. Hlavní vstup, vedoucí po zastřešeném schodišti do sokolovny, se nachází v největší ze tří vizuálně oddělených částí stavby. Bezprostředně na vstup navazuje vestibul, z něhož se vchází do prostoru tělocvičného sálu s jeho příslušenstvím. Z vestibulu schodiště míří do vyšších pater budovy a také je k němu napojen administrativní celek, který přechází do třetí části stavby, vyhrazené pro restauraci. Ve druhém patře, které je přístupno celkem třemi schodišti, se nacházejí další prostory pro administrativu, byt správce a galerie tělocvičného sálu. Třetí patro ukrývá provozní část, prostor nocleháren a prostornou terasu. Konstrukčně je budova navržena jako čistě řešený železobetonový vyzdívaný skelet, který umožnil složení interiéru z lapidárních kubusů, které jsou členěny dle své funkce, ale zároveň jsou podřízeny základnímu motivu architektury, horizontalitě. (Kaňáková, Daniela, in: Orálková 2015)