Továrna Františka Brůny, k níž stavba náležela, se nachází v centrální části obce východně od komunikace vedoucí do Držkova. Objekt čp. 112 stojí západně od uzavřeného rozsáhlého továrního areálu. Z jihu na něj navazuje dům čp. 197, který byl rodinným sídlem vlastníka továrny. Obě budovy propojuje jednopatrový krček, který byl rovně zastřešený, v nedávné době došlo k jeho nástavbě sedlovou střechou navazující na obytný dům. Jedná se o původně dvoupatrovou omítanou budovu s nastavěným třetím cihlovým patrem vystavěnou ve dvou stavebních fázích. Konstrukčně se jedná o železobetonový trojtrakt s trámovými stropy bez náběhů, které vynáší sloupy kruhového průřezu. Kubickou hmotu objektu vertikálně členila tělesa schodišť, která vystupovala nad úroveň střechy. Hranolovité náleželo starší části objektu, která byla dle historické dokumentace kromě spojovacího krčku přístupná také předsazeným venkovním schodištěm. Cylindrické dominantní umístěné na severním průčelí prosvětlují vertikální pásová okna vyplněná novodobými luxfery. Toto hlavní schodiště doplňují po stranách kruhová nautická okna. Okna pater s průběžnou nadokenní římsou a úzkými vyzdívkami dávají tušit inspiraci v pásových oknech. Konstrukčně jsou okna špaletová čtyřkřídlá dělená do kříže. Východní průčelí má v úrovni staršího objektu předsazenou přízemní část ukončenou terasou. Okna této části jsou půlkruhově ukončená, novodobě částečně vyzděná, osazená větráky a zasklena luxfery. Hlavní vstup přístupný z komunikace po předloženém schodišti s trubkovým zábradlím zajišťují dvoukřídlé prosklené kazetové dveře s nadsvětlíkem. Krytý je rovnou deskou. Další vstup se nachází na západním průčelí a vyplňují jej dřevěné dveře prolomené v horní části oknem s mřížkou. Vzhledem k absenci starší plánové dokumentace nejstarší půdorysný stav známe až z roku 1947, kdy byla plánována přestavba a přístavba kancelářských budov na závodní jídelnu a objekt byl rozšířen do dnešní podoby. Sklepní prostor byl využit v částečně podsklepené novostavbě a sloužil k uskladnění potravin, které byly do horních pater – kuchyně, jídelen dopravovány výtahem, jehož šachta se dochovala. Přízemí v jižní části objektu (starší administrativní budova) bylo upraveno především na umývárny, šatny, kotelnu. V novostavbě byla umístěna kuchyně se zázemím a také hlavní komunikační trasa do pater po točitém samonosném schodišti v cylindrickém rizalitu. V prvním patře byla napříč celým objektem zřízena otevřená prostora sloužící jako jídelna, případně sál využívaný k různým kulturním aktivitám (k dispozici bylo rozkládací pódium). V jižní části naproti schodišti byl pouze příčkami oddělený sklad/oblékárna. Do druhého patra starší části byly umístěny kanceláře, ordinace a malý byt se dvěma pokoji a sociálním zázemím. V novostavbě se nacházela čítárna/jídelna. V půdním prostoru novostavby byla umístěna prádelna se sušárnou. Hlavním vstupem bylo přístupné závětří, na které z jihu navazovala kancelář, z něho se vcházelo do vestibulu se šatnou. K němu pak byla ze západu přistavěna předsíň (samostatně přístupná západním průčelím) se schodištěm vedoucím do sklepa a WC. V následujících dvou patrech se schodišťový vestibul po stranách doplněný dámskými a pánskými toaletami otvíral do hlavního sálu/jídelny 1. patra a menší jídelny/čítárny druhého patra. Cihelné patro přistavěné v šedesátých letech 20. století bylo využíváno k ubytování učňů a stejně tak k tomuto účelu byla upraveno i další patra stavby. František Brůna postavil původně v Plavech roku 1890 brusírnu skla čp. 88, záhy ji ale přeměnil na tkalcovnu bavlny, která po dostavbě roku 1909 čítala 500 stavů a po požáru roku 1911 byla dále rozšířena. Od roku 1908 František Brůna buduje přádelnu mykané bavlněné příze čp. 100. Železobetonovou třípodlažní budovu postavila během tří měsíců firma Wayss & Freytag podle projektu Bruno Bauera. Na půdorysu 69,5 × 37,5 m pojmula 38 960 vřeten selfaktorů firmy Dobson & Barlow z Boltonu, Lancashire. Roku 1924 byla severně od ní postavena budova expedičního skladu s hodinovou věží a roku 1927 byla směrem na jih přádelna prodloužena o dalších pět shodných konstrukčních polí a její celková délka tak přesáhla sto metrů. V roce 1945 byla továrna znárodněna a začleněna do Pojizerských bavlnářských závodů, později podniku SEBA. Po nedávné renovaci tovární objekty opět slouží k výrobě. O výstavbě administrativní budovy doposud nemáme mnoho informací. Dle dobové fotografie známe pouze její podobu a její výstavbu lze zařadit do meziválečného období patrně 20. let 20. století, bez znalosti architekta a stavitele. V roce 1947 došlo k její přestavbě a rozšíření severním směrem. Původní objekt byl hmotově zhruba zachován, došlo k úpravě vnějšího pláště, který byl sjednocený s novostavbou ve funkcionalistickém duchu a ke změně jeho dispozičního uspořádání. Přestavbu administrativní budovy a přístavbu závodní kuchyně s jídelnou pro Pojizerské bavlnářské závody projekčně zaštítil Ing. arch. Ludvík Stoličný z Liberce. Stavební povolení bylo vydáno 3. 2. 1948. V roce 1961 došlo k nástavbě budovy o cihlové patro. V této době také nejspíše došlo k osazení luxferů do prosklení hlavního schodiště a oken pod terasou východního průčelí. Dispozice objektu byla uzpůsobena potřebám učňovského internátu.