Částečně roubený patrový dům situovaný na obdélném půdorysu nalezneme ve střední části obce SZ od kostela. V přízemí navazuje na roubenou světnici zděná síň a hospodářský komoro-chlévní díl. Světnice je v západním směru v rámci půdorysu rozšířena o druhý zděný trakt. Před západní průčelí hospodářského dílu předstupují menší svisle bedněné přístavby zádvěří a patrového přístěnku kryté přesahem střechy. Půdorys dále rozšiřuje zděná omítaná přístavba přiléhající k SV nároží objektu. Roubení světnice ztužené vertikálními kleštinami spočívá na omítané podezdívce. Nárožní spoje trámů roubení překrývá svislá profilovaná obložka. Roubenou stěnu ukončuje profilovaná dřevěná římsa nesoucí okapnici s eternitovými šablonami. Dřevěné prvky jsou opatřeny tmavě hnědým nátěrem a hliněné vymazávky spár bíle navápněny. Zděné části domu jsou kryté hrubou stříkanou omítkou bílé barevnosti. Roubenou stěnu prolamují dvojitá dvoukřídlá okna dělená do kříže (po třech osách na J a V průčelí). Okenní otvory lemují drážkované obložky a profilované parapety. Zděné části jsou osazeny mladšími dřevěnými okny různých formátů. Vstup do síně na východním průčelí obsluhují jednoduché dveře rámové konstrukce s proskleným horním dílem. Celou plochu patra zabírá nástavba společenského sálu přístupného schodištěm ze zadního (západního) traktu síně. Obvodové stěny patra tvoří rámová konstrukce složená z hrubě opracovaných a částečně druhotně použitých prvků. Z vnější strany je konstrukce pobyta vodorovně kladenými prkny imitujícími roubení. Vnitřní část je opatřena svislým bedněním s přelištováním. Okenní otvory lemované barokizujícími šambránami jsou osazeny jednoduchými dvoukřídlými okny členěnými do šesti tabulek. Část oken je rozdělena poutcem a horní ventilací. Na jižním štítovém průčelí nalezneme dvě trojdílná okna korespondující s trojdílným oknem druhého traktu světnice. Jižní štít se třemi větracími okénky je obložen světlými eternitovými šablonami. Shodně je osazena i okapní hrana profilované římsy umístěné pod štítem. Sedlová střecha je opět krytá světlými eternitovými šablonami. Tahový komín z režného zdiva je nasazený těsně pod hřebenem západní strany střechy. Druhý shodný komín prochází těsně při severním průčelí na východní straně střechy. Dispozice přízemí se skládá ze světnice doplněné o druhotraktovou místnost, síně s navazujícím současným kuchyňským provozem a hospodářským dílem. Do segmentově zaklenuté síně se vstupuje z východního průčelí. Ze zadní části síně je příčkou vydělen prostor restaurační kuchyně, která zasahuje i do druhého traktu světnice. S téhož prostoru je přístupné schodiště vedoucí do patra. Světnice je přístupná dvoukřídlými rámovými dveřmi rámové konstrukce se žaludovými závěsy. Vnitřní strana roubení je zakryta omítkou. Strop tvoří deskový záklop vložený mezi profilované trámy. Okenní otvory jsou z vnitřní strany lemovány profilovanými obložkami. Světnice i druhotraktová místnost slouží restauračnímu provozu. Hospodářský díl, tedy chlévy zaklenuté poli segmentových kleneb jsou upraveny jako vinárna a sociální zařízení přístupné ze síně. Zděné konstrukce včetně kleneb jsou opatřeny strukturovanou omítkou doplněnou tmavým obkladem. Část okenních otvorů je osazena novodobými výplněmi. Patro, které v současné době prochází přestavbou, tvoří v celé ploše společenský sál. Stěny nesou svislé pobití, které je spolu se záklopovým stropem opatřeno modrošedým olejovým nátěrem. Do prostoru krovu se vstupuje po schodech v SZ části sálu. Hambalkový krov, s jednou úrovní hambalků podpírají dvě průběžné stojaté stolice. Krokve s námětky navazují na vazné trámy, které zároveň tvoří strop sálu v patře. V konstrukci krovu se vyskytují druhotně využité prvky. Dům s hospodářstvím vznikl rozdělením sousedního čp. 38, když podle zápisu v gruntovních knihách z roku 1752, předal Václav Farský půl gruntu svému zeti Šimonu Koubleti. Spojení statku s hostincem se poprvé objevuje se jménem Jana Kurfiřta (*1790 a + 1863), který je uváděn jako šenkýř. V roce 1835 je v majetkovém převodu přímo uváděn statek s hostincem. Pravděpodobně během druhé půlky 19. století byl dům zvýšen o sál v patře, který sloužil k pořádání zábav, bálů a divadelních představení. Obytné prostory byly v roce 1914 rozšířené přístavbou přiléhající k východnímu průčelí. Hostinská činnost byla nedlouho po druhé světové válce zastavena a šenk byl upraven pro byt majitelů domu. Teprve na sklonku 20. století byl provoz pod hlavičkou Speleologického spolku znovu obnoven a později dále rozšířen na současný rozsah služeb. V rámci rozšíření restauračního provozu byl adaptován prostor chlévů na vinárnu a na místě venkovního kuželníku vznikla venkovní pergola.