Bývalý vojenský hřbitov vybudovaný při zajateckém táboře za první světové války se nachází přibližně kilometr a půl od Jablonného v Podještědí v jeho části Lada v Podještědí, na modré turistické značce, která odbočuje před domem č.p. 27 a vede dále úvozovou cestou k lesnímu hřbitovu. Zajatecký tábor se nacházel na severozápadním okraji Jablonného v místech dnešního koupaliště a kempu při hlavní silnici vedoucí z Liberce do Děčína. Hřbitov byl situovaný v jeho severní části. Pohřebiště na přibližném půdorysu nepravidelného lichoběžníku ohraničuje dřevěný plaňkový plot a jeho plochu vyplňují převážně jehličnany, smrky a borovice, které později doplnily patrně náletové břízy. Mezi stromy se nachází 138 hrobů v podobě jednoduchých mohyl z navršené hlíny osazených pravoslavnými dřevěnými kříži bez označení a jeden židovský kamenný náhrobek. Přibližně uprostřed parcely hřbitova se nachází pomník z roku 1918, zhotovený na připomínku pohřbených zajatců tábora. Druhý pomník nacházející se v severovýchodním cípu parcely hřbitova vně oplocení nechali zřídit v roce 1921 důstojníci Ukrajinské brigády na počest svých zemřelých druhů. Stavba zajateckého tábora v Jablonném byla započata v listopadu roku 1914. Tábor byl určen především pro vojáky carské armády, kteří byli zajati při operacích na ruské frontě. Tábor se původně sestával ze sedmi baráků 70 metrů dlouhých, z nichž každý byl určen pro 600 mužů a dva baráky pro důstojníky. V táboře se dále nacházelo sedm umýváren, kuchyně, prádelna, záchody, ošetřovna, barák pro postižené cholerou a barák pro pohotovost. V průběhu své existence byl tábor dle potřeby rozšiřován. Objekty tábora se nedochovaly. Dne 9. 11. 1918 přijelo 330 haličských uprchlíků, ponejvíce Židů, kteří byli rozmístěni po celém okrese. Pro udržení pořádku nastoupil ve městě strážní oddíl o síle 500 mužů a 13 důstojníků. Strážníci bydleli v tělocvičně a na střelnici, důstojníci v soukromí. Dne 25. 11. 1918 přijely do Jablonného dva transporty zajatců, celkem čítající 1800 mužů. Největší počet zajatců v táboře dosáhl 14 000 osob, ponejvíce Rusů, dále zde byli Srbové, Francouzi, Češi, Poláci. V táboře zemřelo mnoho zajatců, pro které byl vybudován zvláštní hřbitov v Ladech, který je předmětem prohlášení za kulturní památku. V týdnu mezi 27. 10. a 3. 11. 1918 došlo ke zrušení zajateckého tábora. Češi a Poláci opustili tábor jako první. Po nich následovalo 120 italských důstojníků, kteří do tábora přišli tři týdny před tímto datem a 300 Francouzů z tábora uprchlo a volně se pohybovalo po městě. Tábor znovu ožil 30. 5. 1919, kdy zde byla internována část jednotek Ukrajinské haličské armády, která v konečném počtu čítala 6 000 mužů a 300 důstojníků. V květnu 1919 jim hrozilo obklíčení a zajetí ze strany postupující polské armády, proto se rozhodli k ústupu na československé území. Došlo k němu v prostoru Podkarpatské Rusi dne 23. 5. 1919. Brigáda se nechala odzbrojit a po přechodu Karpat byla poslána vlakem do severního českého pohraničí. Nebyli považováni za zajatce, tudíž měli volný pohyb po městě. Jednalo se o příslušníky Horské brigády, která byla následně přejmenována na Ukrajinskou brigádu. Čekání na příznivější mezinárodněpolitickou situaci vyplňovali rozsáhlou kulturní a osvětovou činností, věnovali se mj. divadelní, hudební, fotografické a archivní činnosti. V Jablonném také vydávali časopis nazvaný Hlas tábora. Ukrajinští vojáci, mezi nimiž byli i haličští Němci a Židé brzy navázali kontakty s německým obyvatelstvem Jablonného. Od roku 1920 byly z příslušníků Ukrajinské brigády tvořeny pracovní oddíly, které vykonávaly přidělené úkoly jak ve vojenském tak i civilním sektoru. Dostávali žold, což znamenalo dobu rozkvětu pro místní pohostinství a kulturní zařízení. Na druhou stranu však stouply ceny základních potravin a služeb. Ukrajinci opustili tábor na podzim roku 1921, kdy byli převeleni do Josefova. Na památku svým zemřelým druhům nechali na hřbitově zřídit výše zmíněný pomník ukrajinského pěvce s kobzou. Z dochované plánové dokumentace ke hřbitovu uložené na MěÚ v Jablonném v Podještědí vyplývá, že v roce 1919 se zde nacházelo 134 číslovaných hrobů. Hroby č. 1-121 (č. 3 schází) náležely válečným zajatcům, z toho bylo 114 ruských, 3 francouzské, 2 srbské, 1 italský. Hroby č. 122-134 náležely internovaným Ukrajincům. V roce 1920 bylo dle jmenného soupisu zde pohřbeno 145 lidí. Ze situačního zákresu z roku 1928 vyplývá, že se zde nacházelo 156 číslovaných hrobů (č. 3 schází). Hroby č. 1-121 viz výše, č. 122-153 patřily internovaným Ukrajincům a hroby č. 154-156 ženě a dětem Ukrajinců. Hřbitov je přístupný brankou v severní části hřbitova. Ke komunikaci slouží dusané, drobným štěrkem vysypané cesty a prostor hřbitova je opatřen několika lavičkami, mohyly byly opatřeny půdokryvnými rostlinami. 1. pomník 1918 2. pomník 1921 3. židovský náhrobek