Továrna Františka Brůny se nachází v centrální části obce východně od komunikace vedoucí do Držkova. Dům čp. 197 stojí západně od uzavřeného rozsáhlého továrního areálu. Ze severu na něj navazuje dům čp. 112, který byl administrativním objektem, později přestavěný a rozšířený pro potřeby jídelny a společenského sálu (samostatná kulturní památka). Obě budovy propojuje jednopatrový krček, který byl rovně zastřešený, v nedávné době došlo k jeho nástavbě sedlovou střechou navazující na administrativní budovu. Dům je patrovou podsklepenou stavbou obdélného půdorysu s částečně obytným podkrovím pod sedlovou střechou krytou asfaltovou lepenkou (v roce 1937 byly na střeše eternitové šablony). Díky svažitosti terénu je suterén vyvýšený a ve východní části se dostává do pozice přízemí. Hlavní jižní průčelí má v centrální části vytažený lomený trojúhelný štít zastřešený mansardou kolmo posazenou k hlavnímu hřebeni střechy. V patře štít po stranách doplňují zdobné dřevěné v horní části prosklené arkýře. Na ně v ose přízemí navazuje obdobně řešené zádveří hlavního vstupu (vytvořeno až po roce 1937), který je přístupný po předloženém kamenném schodišti. Fasády s kamennou podezdívkou z haklíkového zdiva jsou dekorovány secesním převážně geometrickým dekorem s využitím dvou struktur omítek. Původní řešení fasád (lokálně viditelné na destruovaných částech fasády) s využitím barevných prvků bylo po roce 1945 zcela potřeno aplikací cementového nástřiku. Původní dochované výplně otvorů spolu s členěním a dekorací fasády tvoří výrazný estetický prvek, který se podílí na celkovém architektonickém vyznění budovy. Jedná se převážně o špaletová okna (v obytných prostorách) šestikřídlá, tříkřídlá a dvoukřídlá s příčníkem v horní třetině doplněná menšími jednoduchými. Rámy oken a dřevěné truhlářské prvky fasády jsou hnědočervené, křídla oken bílá. V jihozápadní části přízemí došlo k výměně oken, byla osazena plastová s fólií imitující dřevo, přibližného členění jako okna původní. Vzhledem k absenci původní dokumentaci půdorysné řešení objektu nám není zcela známé. Dá se však předpokládat dobově tradiční schéma, které bylo u domů tohoto typu obvyklé. Suterén sloužil z části jako sklep pro ukládání potravin, z části pro uložení uhlí. Prostory vystupující nad terén byly využívány k obytným účelům, patrně zde bylo ubytování pro správce domu. Zvýšené přízemí bylo denní částí domu se společenskými a obslužnými pokoji – salón, jídelna, kuchyně apod., patro noční se soukromými pokoji členů rodiny. Obytné podkroví bylo využito k ubytování hostí, či služebného personálu. Objekt byl s administrativní budovou propojen patrně v úrovni přízemí. Současné pojetí je však novodobé s ocelovými zárubněmi a betonovými schodišťovými stupni. Komunikaci mezi jednotlivými podlažími umožňuje centrálně položené schodiště s kovaným zábradlím se secesní florální dekorací. Původní interiérové dveře se dochovaly deponované v půdním prostoru. Původní secesní výmalba interiéru se intaktně dochovala pod novodobými nátěry, které se na mnoha místech odlupují a dávají tak tušit řešení několika místností a chodby.