Barokní památka z 18. století zhotovená z pískovce stojí při nároží odbočky z hlavní silnice směrem k Záhoří na novém betonovém základu. Přesnější datace není prokazatelná. torzo letopočtu 17[..] na plintu sochy, který zachycuje starší dochovalá fotografie ve fotoarchivu NPÚ – ÚOP v Ústí nad Labem, již není dochováno. Dle některých formálních znaků (páska lemující zrcadla dříku) dílo neznámého autora pravděpodobně vzniklo ve 2. čtvrtině 18. století. Skládá se ze soklové architektury a vrcholové sochy. Soklovou část obklopuje ze tří stran obvodový stupeň; je hranolového tvaru, horní obvod lemuje ze tří pohledových stran ustupující profilace přecházející na dimenze dříku. Hranolový dřík je na čele a bočních stranách opatřen zrcadly lemovanými lehce vystupujícím páskem. Zrcadla jsou obdélného tvaru s prokrajovanými rohy a polokruhově vypouklou horní a dolní částí. V zrcadlech se nacházejí nízké reliéfy znázorňující na levé boční straně diagonálně se vznášející krucifix na pozadí oblaků, na pravé postavu z poloprofilu kráčejícího Krista v dlouhém rouchu s nahnutou hlavou a před tělem překříženýma, patrně svázanýma rukama, na čelní straně pak Pannu Marii Bolestnou v lehkém kontrapostu, s mečem vbodnutým v hrudi a s náznaky ryté svatozáře kolem hlavy. Dřík je završen krycí deskou, jejíž jednoduše profilovaná římsa obíhá obvod pouze ze tří pohledových stran. Vrcholová socha na soklovém nástavci s projmutou horní částí představuje v lehkém kontrapostu stojícího polonahého Krista v podživotní velikosti v řasené bederní roušce připoutaného za obě ruce k lehce nahnutému sloupku hruškovitého tvaru po jeho pravém boku. Postava Krista odvracející trup s propracovanou muskulaturou před pomyslnými dopady ran bičem do boku a s výrazem bolesti v obličeji odvrací hlavu, jejíž potem splihlé vlasy podporují trpitelský výraz, k levému rameni. Cíp bederní roušky splývá v zadní části postavy k zemi. Do temene hlavy je vsazena pozlacená paprsčitá svatozář a do rukou zlacená třtina (rekonstrukce z posledního restaurátorského zásahu). Stopy barevných povrchových úprav již nejsou dochovány. Ikonografický námět plastiky evokuje možnou ideovou souvislost s dnes již zaniklou sochou Ecce Homo na bráně statku čp. 9, klasicistním Ukřižováním na návsi obce (1837) a zasvěcením kostela v Žimu (Nalezení sv. Kříže), dochovalé prameny to však neprokazují.