vila

Katalogové číslo

1863264203

Kraj

Liberecký kraj

Okres

Liberec

Obec

Hrádek nad Nisou

Část obce

Hrádek nad Nisou

Katastrální uzemí

Hrádek nad Nisou

Adresa

• Hrádek nad Nisou, Václavská č.p. 471

Typ

vila

Kategorie

objekt

Zpřístupnění objektu

ano

Sloh

moderní klasicismus

Vznik

1924

Specializace

moderní architektura

Anotace

Honosné rodinné sídlo si nechal vystavět v roce 1924 dle návrhu architektonické kanceláře Lossow & Kühne Oswald Schubert, ředitel největší hrádecké továrny. Vila barokizujících forem v kombinaci s populárním neoklasicismem slouží dnes jako knihovna.

Dějiny

Výstavnou vilu si nechal od renomované kanceláře Lossow & Kühne postavit ředitel největší hrádecké továrny, někdejší přádelny firmy F. A. Hiebsch. Tu po požáru v roce 1907 získala žitavská firma Hermann Schubert, jejíž hrádeckou pobočku řídil Oswald Schubert, jehož otec založil firemní bavlníkové plantáže v Tanzanii, tehdejší německé kolonii Deutsch-Ostafrika. Nové rodinné sídlo si nechal Hermann Schubert vystavět v roce 1924, přičemž bez zajímavosti jistě není fakt, že v nedaleké domovské Žitavě se nacházejí další dvě vily kanceláře Lossow & Kühne, vila ředitele Hermanna Schneidera spolu s rezidencí průmyslníka Alfreda Morase. Po válce byla vila dlouhou dobu využívána pro potřeby jeslí a dnes zde sídlí mj. městská knihovna, zčásti slouží bydlení. Za nedalekou přístavbou nové administrativní budovy podniku, stojí zřejmě žitavský ateliér Löwe & Wäntig. To však zatím bohužel nemůžeme potvrdit vzhledem k absenci původní plánové dokumentace, která byla zničena v 80. letech 20. století požárem, který postihl stavební archiv.

Popis

Mohutná vila na půdorysu písmene „L,“ krytá robustní mansardovou střechou vychází z těžkých barokizujících forem, kombinovaných s populárním neoklasicismem, který v severních Čechách zdomácněl. Střídmé fasády s hrubou, stříkanou omítkou (tzv. špricem) oživují francouzská okna s půlkruhovými záklenky v přízemí, obrácená na předsazenou terasu a elegantní zimní zahrada se střešní terasou přístupnou z patra, vystupující z jinak sevřené hmoty vily. Součástí předpolí domu byla náročně komponovaná zahrada se systémem schodišť a teras. Projekty individuálního bydlení představovaly významnou část tvorby ateliéru a v jejich řešení je patrný vliv anglického halového domu, zprostředkovaný střední Evropě mimořádně vlivnou knihou Das englische Haus: Entwicklung, Bedingungen, Anlage, Aufbau, Einrichtung und Innenraum od propagátora anglické architektury, Hermanna Muthesia. Příznačným rysem všech rezidencí projektovaných ateliérem je komfortní řešení interiérů, přičemž zvláštní důraz byl kladen zejména na hygienické zařízení. Symetrické hlavní průčelí je rytmizováno pravidelným rastrem oken, v přízemí půlkruhových a v patře obdélných. Dominantním prvkem vily je asymetricky situovaný robustní vstupní portikus při boční fasádě (odkud je také hlavní vstup do objektu), který svým barokizujícím architektonickým řešením evokuje sallu terrenu. Součástí decentně pojatých fasád je i mimořádně kvalitní soubor uměleckořemeslných prvků (náročně pojednané okenní mříže, mříž nadsvětlíku, oplocení teras, relikty původních svítidel). Honosnému průčelí je přizpůsobeno i reprezentativní, takřka „zámecké" předpolí domu. S tradicionalistickým exteriérem kontrastuje nápaditý, racionálně řešený půdorys s efektivní skladbou místností, jeden z typických znaků tvorby ateliéru. Vnitřní dispozice vychází z halového domu. Kolem ústřední haly s krbem jsou seskupeny jednotlivé reprezentativní a provozní místnosti (šatna, pánský pokoj, knihovna, zimní zahrada, jídelna). Reprezentativní schodiště z haly ústí do privátního patra, určeného pro rodinu majitele domu, kde se vedle hostinského a dětského pokoje nacházela také ložnice manželů Schubertových s přístupem na terasu, situovanou nad zimní zahradou. Sekundární, boční schodiště sloužilo personálu vily a vedlo do obytných prostor služebnictva, přičemž jak bylo v této době obvyklé, tato provozní část byla důsledně separována od obytné a reprezentativní části domu. Zázemí (kotelna, sklepy) bylo situováno v utilitárních prostorech v suterénu vily. Pozoruhodná je zejména autenticita objektu, s množstvím kvalitních prvků: původní dveřní a okenní výplně, vstupní hala s elegantním schodištěm do patra a krbem, vestavěné skříně, štukové stropy, stále částečně funkční původní systém dřevěných žaluzií či soubor ozdobných mříží v interiérech i exteriérech.

Popis památkové hodnoty

Svým významem i kvalitou navržený objekt bezesporu přesahuje regionální rámec, nemluvě o autorství věhlasné drážďanské kanceláře Lossow & Kühne. Vila je více než výmluvným dokladem prudkého průmyslového rozvoje města, započatého na přelomu 19. a 20. století, který vyvrcholil právě v meziválečném období. Zakladatelem věhlasného ateliéru Lossow & Kühne byl William Lossow, který si po studiu na drážďanské Polytechnice (dnešní Technische Universität Dresden) zřídil v roce 1880 samostatnou praxi s Hermannem Viehwegerem, (14. srpna 1846 Grünhain – 4. prosince 1922 Drážďany) pod názvem Lossow & Viehweger. Vzájemné partnerství však nemělo dlouhého trvání, skončilo v roce 1906 kdy se Lossow stal ředitelem drážďanské uměleckoprůmyslové školy a začal spolupracovat se svým zetěm Maxem Hansem Kühnem, žákem Paula Wallota. První a zároveň nejznámější společnou realizací je monumentální klasicizující budova hlavního nádraží v Lipsku (za hlavního autora se však označoval Rudolf Bitzan, který v kanceláři pracoval v letech 1905–07 a následná roztržka vyvrcholila jeho odchodem z ateliéru). Ateliér byl složitým organismem, který sice svým jménem zastřešovali oba významní architekti, ale spolu s nimi se na zakázkách podílelo i množství mladých spolupracovníků. Proto je mnohdy obtížné, ne-li nemožné u některých realizací určit skutečný autorský vklad konkrétní osoby. Mezi nejvýznamnější realizace ateliéru patří především již zmíněné hlavní nádraží v Lipsku, postavené v letech 1902–1915, dále pak nová synagoga ve Zhořelci (1909), činoherní divadlo v Drážďanech (1913), budova obchodní komory v Plavně (1914–15) či administrativní budova Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem (1929). Kosmopolitní Drážďany, jedno z nejdůležitějších středoevropských kulturních center představovaly důležitý inspirační zdroj německy hovořících architektů na našem území. Vyhledávaná kancelář se na tváři severních Čech podepsala i nepřímo, neboť v průběhu své dlouhé, více než šedesátileté existence (1880–1945) ovlivnila řadu mladých místních architektů, kteří zde získali praxi – za všechny lze jmenovat Rudolfa Bitzana, Paula Spielmanna, Heinricha Persta či Ernsta Müllera. Úzké vazby k pohraničním oblastem meziválečného Československa posléze završilo zřízení liberecké pobočky kanceláře v roce 1925, jediné mimo Německo. Vila je tak dokladem čilých styků pohraničních oblastí s nejvýznamnějšími středoevropskými architekty a kulturními centry. Zcela mimořádná je pak autenticita objektu, dokládající vysoký obytný standard meziválečné architektury a vysoká architektonická kvalita navrhovaného objektu, reprezentující tradicionalistickou polohu obytné architektury v Československu, která tvořila přirozený protipól funkcionalismu.