kulturní dům Automobilových závodů, n. p.

Kulturní dům stojí v historickém centru města, na jeho nejvyšším místě. Je situován severovýchodně od Staroměstského náměstí a v blízkosti výstaviště s nejdůležitějšími budovami města – divadlem, sokolovnou, školními budovami. Nachází se na nároží Dukelské a Táborské ulice. Jeho hlavní vstup je z Dukelské ulice (ze severozápadní strany objektu). Součástí řešení stavby je i její bezprostřední okolí s jednoduchou širokou terasou (parkovištěm) na severní straně se zděným zábradlím s obkladem a přístupovým schodištěm a se zídkami z lomového kamene při jižním a západním průčelí. S výstavbou souvisela i výsadba zeleně – sadové úpravy vycházely z okolní vegetace, která byla v největší míře zachována a doplněna (nevztahuje se však k návrhu na prohlášení za kulturní památku). Na osu vstupu do loutkového divadla byla situována menší fontána, která včetně umístění dětských hřišť souvisela s řešením celkové zahradní architektury v blízkosti kulturního domu. Rozměrná patrová budova stojí ve svažitém terénu (s přímým vstupem do suterénu na jižní straně) a zaujímá půdorys připomínající písmeno L. Na severozápadní straně vystupuje architektonicky řešená vstupní partie se schodištěm o obdélném půdorysu s rovnou střechou a na západní straně obdélná markýza na dvou hranolových pilířích, kryjící postranní vstup do budovy (restaurace). Ve východním průčelí jsou i ostatní vchody a řada oken v přízemí kryty jednoduchými markýzami. Stavba se dělí na dvě části. První severní část zaujímají hlavní vstupní prostory s velkým společenským sálem, v suterénu s technickým zázemím a v patře s několika menšími místnostmi. Druhá, jižní část budovy je určena pro restaurační provozy a salonky, v suterénu s malým divadelním sálem s příslušenstvím a v patře původně s kanceláři vedení KD a ostatními prostory. Uvnitř hmoty stavby je atrium; obě části propojují komunikační prostory. Exteriér charakterizuje výrazová jednoduchost nízké budovy s plochou střechou (v severní části mírně zvýšenou) s dominancí horizontál, kde nízké svislice rytmizují velké plochy, s otevřením a prosklením celé severní stěny. Velmi působivé je vedle severního průčelí i prosklené jižní průčelí s terasou po celé své délce. Stavba stojí na jílovém podloží. Základy jsou betonové, zčásti železobetonové pasy na štěrkopískovém podkladu. Kanály pro vzduchotechniku jsou betonové, kryté prefabrikovanými deskami. Suterénní zdivo sestává rovněž z prostého betonu, dále ze železobetonu, ostatní zdivo je cihelné metrického formátu. V nadzemní části bylo použito zdivo ze škvárových cihel a tvárnic. Konstrukční systém stavby je vytvořen z monolitického železobetonového skeletu o modulu 6 x 6 m s výplňovým zdivem a rámovou konstrukcí o rozpětí 12 m v traktu restaurace. Fasády jsou pojednány v prosklených plochách s hliníkovými rámy systému Zukov (ocelová prosklená konstrukce s hliníkovými lištami), které se střídají se skleněným obkladem z jabloneckých skláren v barvě lahvově zelené (na vnějším líci v povrchové úpravě skládané mozaiky). Místo dvojitého zasklení některých obvodových ocelových stěn bylo použito zdvojené zasklení, čímž se zjednodušila vlastní ocelová konstrukce. Pro velké plochy fasád byl uplatněn venkovní broušený obklad z bulharského travertinu (místo původně plánovaného trachitu, jehož bylo tehdy pro stavbu nedostatek). Stropy tvoří železobetonové desky o tloušce 16-18 cm. Snížené stropy jsou z keramidu, zachyceného na ocelových třmenech osazených při betonování stropu; strop nad hlavním sálem z keramidového pletiva a akustických panelů, s osazenými osvětlovacími tělesy. Celá tato konstrukce visí na ocelových vaznicích o rozpětí 18 m. Boky schodiště sestávají z cihel, schodišťová ramena ze železobetonu. Společenské prostory mají vesměs stěny obložené umělecky zpracovaným dřevem a sádrové stropy. V interiéru kavárny, restaurace a reprezentační klubovny jsou stěny z oblázků a travertinu (uváděna je také břidlice). Sloupy uvnitř i některé plochy obepíná jugoslávský termoplast. Podlahy tvoří především parkety, mramor, keramická dlažba, betonová mazanina. Omítky jsou z potahované hmoty (některé sádrové nebo vylepšené sádrou), vnitřní obklady s tvrdou cementovou omítkou. V interiéru místo plánovaného trachitu na obklady byly stěny obloženy bulharským travertinem, místo sliveneckého mramoru na obklady schodišť byl použit rovněž travertin, na vnitřní obklady sloupů a některých stěn místo umělého mramoru cementová omítka. Dominantním prvkem v hlavním průčelí je horizontálně řešená vstupní partie s rovnou střechou, kterou podpírá na východní straně příčně situovaná stěna obložená travertinem s nápisem: „DŮM KULTURY“. Na protější vnitřní straně této zídky je osazena pamětní deska s nápisem: „DŮM KULTURY REVOLUČNÍHO ODBOROVÉHO HNUTÍ / AUTOMOBILOVÝCH ZÁVODŮ N. P. V MLADÉ BOLESLAVI / BYL POSTAVEN Z PROSTŘEDKŮ ÚSTŘEDNÍ RADY ČS / ROH ZA FINANČNÍ A PRACOVNÍ SPOLUÚČASTI AZNP / DOKONČEN BYL K 1. KVĚTNU 1972/ GENERÁLNÍ PROJEKTANT : KPÚ MLADÁ BOLESLAV, / AUTOR ING. ARCH. FRANTIŠEK ŘEZÁČ / GENERÁLNÍ DODAVATEL : PRŮMSTAV N. P. PRAHA. ZÁVOD / MLADÁ BOLESLAV. STAVBYVEDOUCÍ : ZBYNĚK FEJFAR. / TECHNICKÝ DOZOR INVESTORA AZNP : ANT. HRONEK / VÝTVARNÁ DÍLA PROVEDLI: AK. MAL. EM. CIMBURA, AK / MAL. ST. KOVÁŘ, AK. MAL. M. SLADKÝ, AK. MAL. O. SMUTNÝ, / AK. MAL. J. ŠÁMAL, AK. SOCH. M. ZET.“ Stříšku kryté části před hlavním vstupem na západní straně podpírá pilíř doplněný o výtvarně řešenou kovovou mříž. Mříž pohledově tvoří uzavření kryté vstupní partie na západní straně. Sestává ze dvou nestejně dlouhých částí, dělených zmíněným hranolovým pilířem s hliníkovým obkladem. Mříž tvoří sestava vertikálních prutů s pravoúhlými zalomeními (19 prutů v delším díle + 6 prutů v kratším díle). Delší díl, který charakterizuje prolínání dvou kruhů, je blíže ke vstupu do budovy, kratší se ztvárněním půlkruhu je za pilířem dál od vstupu. Kruhy jsou především patrné při pozorování z bočních stran. Autor návrhu byl akad. mal. Emil Cimbura (doložen návrhy ze soukromé sbírky akad. mal. Emila Cimbury). V severním průčelí, které charakterizuje téměř celá prosklená fasáda hlavního sálu, vyniká ve východní části exteriérová plastika Zlatý květ. Stylizovaná plastika květu z roku 1971 je součástí řešení purizující plochy s kamenným obkladem na východní straně hlavního severního průčelí. Plastika je vytvořena z tombaku (z mosazi s vyšším obsahem mědi), o rozměru 200 x 200 cm, opatřeného zlatým nátěrem. Svým pojetím odkazuje k umění bruselského stylu. Ověřeným autorem je akad. soch. Miloš Zet. Interiér: Celková plocha hal i s příslušenstvím představuje 8 250 m2. V celém objektu je přibližně 200 místností (současně se zde může shromáždit 2 100 lidí při různých akcích). S exteriérem souzní komponovaný interiér, který působí moderním dojmem i v současnosti. O celkovém důrazu na řešení interiéru svědčí důmyslně promyšlená a účelná koncepce s dobře osvětlenými nebo osvětlovanými místnostmi (s velkou invencí architekta v řešení stropů s nepohledovými svítidly), tvarová jednoduchost a lehkost v celkovém vnímání prostorů, použité kvalitní přírodní materiály i hodnotná výtvarná a uměleckořemeslná díla. V celém domě je podle záznamů 242 dveří, 430 typizovaných světel, ještě jednou tolik atypických svítidel, které dohromady obsahují 2 860 žárovek. Celý objekt byl ozvučen technikou bratislavské Tesly a dokonale klimatizován. Suterén: Hlavním prostorem suterénu je loutková scéna (180 míst) se samostatným vstupem z jižního průčelí, zázemím šaten a se sociálním zařízením. Sál loutkové scény (malé divadlo) je osvětlen kruhovým vpadlým polem (s vestavěnými nepohledovými světly) umístěným uprostřed stropu. Kolem kruhového pole jsou drobná paprskovitě umístěná trojúhelná svítidla v pravidelném rozestupu. Pódium osvětluje řada kruhových otvorů v architektonicky řešené přední části stropu. Čelní stěna s pódiem je dřevěná, členěná hustě osazovanými vertikálními lištami. Protilehlou stěnu dotváří dřevěný obklad s hladkým povrchem. Vizuálně velmi působivý je vstup do sálu loutkového divadla – úzkou chodbičkou s portálem z dřevěného obložení (viz historická fotografie), se schodištěm a potrojnými svítidly po stranách. Do sálu vedou dřevěné dvoukřídlé dveře s obdélným hliníkovým kováním. Vestibul se šatnami malého sálu osvětlují dva kruhové mosazné lustry s vertikálními podvojnými válcovými svítidly po obvodu (shodné se svítidly v hlavním sále v přízemí). V tomto prostoru s hranolovými pilíři a mramorovou dlažbou se dochovaly původní pulty šaten s hliníkovými dírkovanými výplněmi, osvětlenými hliníkovými čtvercovými svítidly v pravidelném rozestupu. Ze suterénních místností stojí za pozornost hudební zkušebna, kde dominuje pódium s dřevěným obkladem s lištovou strukturou a čelní stěnou s hladkým dřevěným povrchem. Působivé jsou dvoje kovové kryty na radiátory s motivem vepsaných čtverců, uprostřed s plným čtvercovým polem. Dochována jsou zčásti původní svítidla: osm kruhových na stropě, dvoje trojitá podvojná a jedno drobné podvojné (zbylé osvětlení bylo nahrazeno zářivkami). V suterénu se nachází také prostory původních kluboven, archivu a skladu hudebních nástrojů, filmové laboratoře a temných komor. V nejnižším podlaží bylo umístěno také technické zázemí celé budovy, včetně kuchyně a k ní patřících provozů. Podle plánů se v kuchyňském traktu nacházejí dvě úrovně suterénu – spodní původně určeny pro sklady kuchyně a strojovny, horní pro provoz kuchyně. Kuchyně byla spojena suterénní chodbou s výtahy s restaurací a sálem v přízemí. Přízemí: V přízemí se nacházejí hlavní společenské prostory – především vestibul se schodištěm a atriem a ústředními výtvarnými díly (kamenná mozaika Tři dělníci na stěně u hlavního vstupu do vestibulu, velkoformátový obraz ve vestibulu, nástěnná plastika se znakem škodovky v prostoru hlavního schodiště, bronzová plastika v atriu). Na levé stěně v chodbě při hlavním vstupu do vestibulu je umístěna kamenná barevná mozaika Tři dělníci od akad. mal. Martina Sladkého. V současné době je bohužel zakryta skříní. Její podobu přibližují historické fotografie z počátku 70. let 20. století, na kterých je patrné, že se původně pohledově uplatňovala při hlavním vstupu do objektu. U mozaiky byla možnost posezení. Toto důležité místo při hlavním vstupu do objektu nebylo vybráno náhodně a odkazuje k hlavní náplni automobilových závodů. Mozaika představuje tři stojící postavy dělníků automobilky ve středu kompozice u stylizovaného výrobního stroje. Vestibul: Hlavním vstupem se vchází do pokladní haly (dvě pokladny naproti sobě, které jsou dispozičně součástí pokladní kanceláře) a do vestibulu se šatnou, se sociálním zázemím a s reprezentativním schodištěm do prvního patra. Vestibul je hlavní rozměrná komunikační prostora, dělená hranolovými pilíři, s původními pulty šaten s hliníkovými dírkovanými výplněmi (shodnými v suterénu i v prostoru před restaurací), různými typy nástropních i nástěnných svítidel, místy s dřevěným obkladem stěn, prosklenými i dřevěnými dveřmi a schodištěm s jednoduchým kovovým vertikálně členěným zábradlím. Hladké stropy doplňují úseky z hustou vlnkovou strukturou. Také dřevěné obklady stěn jsou buď hladké (v patře vestibulu), nebo lištované. Naproti od hlavního vstupu se z vestibulu vchází do restaurační části, která má také samostatný přístup ze západního průčelí. Celkový vizuální účinek vestibulu umocňuje vedle světelné kompozice stropu velkoformátový horizontálně pojatý obdélný obraz. Obraz s motivy květin je situován na východní straně vestibulu v blízkosti vstupu do hlavního společenského sálu, schodiště a atria, tedy v pohledově velmi exponovaném místě. Obraz je osvětlen ze stropu pěticí zalomených trojúhelných svítidel. Materiálem je sestava zřejmě štukolustrových panelů (celkem pět vertikálně obdélných panelů kladených vedle sebe a navzájem spojených v celek). Motivem je kytice z rozmanitých barevných květin na modrém pozadí. V levém dolním rohu je signatura: „O. Smutný K. Mezera“. Celkové vyznění vestibulu je ve schodišťové partii s průhledem do atria. Stupně jednoramenného schodiště jsou z mramoru, zábradlí z vertikálních kovových prutů a s hliníkovým madlem. Na čelní stěně prostoru schodiště je umístěna plastika se znakem Škodovky ve vestibulu: závěsná rozměrná úzká vertikální kovová plastika (od úrovně podlaží až ke stropu) je situována v čele schodiště ve vestibulu a tvoří hlavní pohledové dílo s logem automobilových závodů v Mladé Boleslavi (upomíná tedy na investora stavby kulturního domu). V abstraktní plastice v horní třetině vyniká kruh vyplněný logem Škodovky. Pod tímto motivem jsou vykrojená geometricky pojatá pole. Autorem byl zřejmě akad. mal. Stanislav Kovář. Z vestibulu vlevo (tedy na východ) se vstupuje do hlavního sálu s přisálím. Před vchodem do sálu je stěna s lištovým dřevěným obkladem. Do sálu vedou troje dvoukřídlé dřevěné dveře s hliníkovými obdélnými držadly a s protihlukovým obkladem z vnitřní strany. Troje dveře do sálu v patře umožňují přístup na galerii a balkon. Společenský, původně také estrádní sál, je hlavním prostorem budovy – s výškou přes dvě podlaží, balkonem a galerií na západní straně. Kapacita sálu byla stanovena na 445 míst v sále a 300 na galerii a je vybaven samostatným nouzovým východem. K hlavnímu sálu přiléhá zvýšené jeviště, ke kterému patří nákladní výtah ze suterénu s mezistanicí na úrovni hlediště. Jeviště je přístupné dvěma schodišti z hlediště a dvěma schodišti z chodby před šatnami herců. K jeho vybavení patří další prostory (šatny herců se sociálním zázemím, sklad kostýmů a provozní schodiště ze suterénu do prvního patra). Přisálí hlavního sálu je možné propojovat s atriem. Hlavní sál je jednoramenným schodištěm s kovovým zábradlím napojen na balkon v prvním patře. V hlavním společenském sále, jehož balkon i galerii podpírají hranolové pilíře (které se promítají i v patře jako podpory stropu), se dochovala většina původních prvků - parketová podlaha, zavěšený rastrový strop s bodovými svítidly a čtvercovými mřížkami větracích otvorů, pódium s dřevěným obkladem, jeviště rámované originálně řešeným dřevěným obkladem, obklady stěn z hladkých dřevěných povrchů, zábradlí balkonu (v rozích zaoblené) s dřevěným lištovým obkladem a atypické lustry po obvodu velkého sálu v přízemí i na balkonu a galerii. Těchto typově shodných mosazných lustrů s vertikálními podvojnými válcovými svítidly po obvodu je celkem šestnáct kusů (vždy v přízemí i patře nad sebou v pravidelném rozestupu) a shodují se s lustry v prostoru šaten v suterénu. V prostorách za jevištěm, tedy na východní straně budovy, jsou šatny herců se sociálním zařízením. Tyto prostory jsou stále ještě původní s dřevěnými skříněmi s trojúhelnými úchyty, řadou zrcadel se svítidly i původním mobiliářem (stolky, židle, pohovky). Také kachličkové obklady u okenních otvorů a v prostorách sociálních zařízení a sprch jsou původní. Z vestibulu u hlavního schodiště je vstup do obdélného prostoru atria. Architektura v tomto prostoru je prosklená s původní kompozicí. Ústřední výtvarné dílo tvoří plastika dívky. Bronzová plastika nahé dívky je situována v atriu na nízké zděné hranolové stavbě s větracími průduchy v nepohledové partii a se záhony pro květiny (funkce je tedy technická i estetická). Samotná socha stojí na hranolovém soklu. Plastika ztvárňuje sedící nahou dívku, jejíž nohy směřují doleva, zkřížené ruce volně spočívají na kolenou a hlavu má pootočenu na pravou stranu. Vlasy jsou svázané do culíku. Autorem byl akad. soch. Miloš Zet. Restaurační část je přístupná jak z vestibulu, tak ze samostatného schodiště na západní straně objektu. Prostor schodiště ze západu je řešen reprezentativním způsobem s obkladem stěn z travertinu a mramorovým schodištěm. V prostoru schodiště se dochovala původní svítidla a hliníkový dírkovaný kryt na radiátory. Původní jsou také veškeré prosklené dveře. Ze schodiště je vstup do prostoru s původními šatnovými pulty (shodnými v suterénu i v hlavním prostoru vestibulu), svítidly i mramorovou dlažbou. Na stropě vynikají kruhová skleněná svítidla sestavená do kruhu. V souvislosti se šatnami je zde i sociální zařízení a samostatné vstupy do restaurace a taneční kavárny (v létě rozšířitelné o vnitřní atrium, kluby). V prostoru restaurace upoutávají pozornost ve stropu kruhová vpadlá pole pro osvětlovací tělesa. Bohužel původní lustry byly odstraněny a nahrazeny novými jednoduchými svítidly. K původním prvkům patří dále stěna vyskládaná z oblázků vpravo od vstupu do restaurace, dřevěná lištová stěna vlevo od vstupu, dřevěná stěna s motivy čtverců a skrytými shodně členěnými dveřmi do salonku na východní straně restaurace. Při vstupu do sousedního salonku upoutává pozornost zeď z oblázků pronikající do prostoru, tedy obdobný motiv jako v čele restaurace. Uprostřed na stěně u vstupu je dřevěný obklad s věšáčky na šaty. Restaurační prostor po celé délce zpříjemňuje letní terasa s původním zčásti zděným a zčásti kovovým zábradlím. Do restaurace bylo možné vstoupit přímo z terasy na východní straně budovy. V sousedství restaurace je kavárna, na kterou upozorňuje původní kovový nápis na dveřích z vestibulu. Z kavárny je průhled do vnitřního atria s bronzovou sochou dívky. Prostor uprostřed dělí hranolové pilíře. V pilířích při oknech do atria byl použit obklad z travertinu. Také čelní stěna sestává z výtvarně pojednaného travertinového obkladu. Součástí restauračního zařízení je kuchyňský trakt, který je nákladními výtahy propojen ze suterénu I. a II. do přípravny v prvním patře. Ke kuchyňskému traktu patří spojovací schodiště, tři nákladní výtahy, sociální zařízení a řada dalších prostor. Patro: Patro obsahuje balkon (galerii) společenského sálu, který je přístupný jak ze sálu, tak samostatným volným schodištěm z vestibulu, z něhož se vstupovalo do tří tanečních studií s vlastním příslušenstvím a šatnami (v současnosti upraveno). V prvním patře v traktu společenského sálu byly byty pro zaměstnance klubu, sklad a místnost osvětlovače. K balkonu patřila i přípravna jídel, ze které se zajišťovalo zásobování návštěvníků v době společenských akcí. Vestibul v patře má podobné cenné původní prvky jako v přízemí (obklady stěn ze dřeva, strop s bodovými trojúhelnými svítidly v pravidelném rozestupu i původní dveře). V blízkosti hlavního schodiště vedou prosklené dveře s leptanými skly (?) do tanečního sálu. Taneční sál je osvětlen třemi shodnými lustry (z odstupněného kruhového středu paprskovitě vedou mosazné pruty, zakončené skleněnými válcovými kryty na žárovky v mléčné barvě). V tanečním sále s dalšími propojenými místnostmi se nacházejí i jiná původní svítidla v řadách v pravidelném rozestupu – třináct čtvercových svítidel, deset kruhových svítidel a další tři kruhová svítidla. Taneční sál zůstal zachován v původní podobě (parketová podlaha, dřevěné obklady stěn se zrcadly, zabudované skříně, dřevěné dveře s hliníkovými úchyty trojúhelného tvaru). Naproti tanečnímu sálu je prostor pro občerstvení. Na stropě jsou kruhová svítidla uspořádaná do kruhu (tento motiv se opakuje i ve spodních podlažích). Hladké stěny doplňují úseky stěn z hustou vlnkovou strukturou. Klubová část, přístupná samostatným schodištěm, obsahuje hudební síň pro 40 míst s architektonicky řešeným zalamovaným stropem a dřevěným obkladem stěn, malou klubovnu, velkou klubovnu, dvě speciální klubovny a další prostory. Důležitou místností je zasedací síň pro 26 míst s kabinetem, kde zůstal zachován původní nábytek s dominujícím rozměrným dřevěným stolem ve tvaru písmene T se zalomením v přední části a s jednoduchými kovovými nohami. V místnosti se nachází přes 30 dřevěných židlí. Stěny jsou obložené lištovým dřevěným obkladem. Stěny doplňují dveře z lištového dřevěného obkladu, které při zavření působí jako dřevem obložená stěna. Původní atypické lustry byly vyměněny za nová svítidla (jeden lustr zanikl, dva lustry jsou zřejmě uchovány). Zasedací síň je spojená s prostory pro výdej jídel v prvním patře. Přepravu jídel ze spodního podlaží zajišťovaly dodnes funkční výtahy.