1999990751 - rekreační středisko „Orlík“ pro ÚV KSČ
katalogové číslo
1999990751
název
rekreační středisko „Orlík“ pro ÚV KSČ
kraj
Středočeský kraj
okres
Příbram
obec
Kozárovice
část obce
Vystrkov
katastrální uzemí
Vystrkov
adresa
č.p. 179
typ
rekreační zařízení
kategorie
areál
existující
ano
specializace
moderní architektura

anotace

Velkolepě koncipovaný rekreační komplex pro oddech politického byra a dalších vedoucích funkcionářů ÚV KSČ v lese při levém břehu Orlické přehrady. Pochází z přelomu 50. a 60. let 20. století podle projektu několika architektů, vězněných na Pankráci.

dějiny

Projekt z roku 1959. Realizace v letech 1959-1961.

popis památkové hodnoty

Projekt ojedinělého souboru rekreačních staveb s vysokou architektonickou hodnotou pro přední funkcionáře ÚV KSČ patřil k oficiálním státním zakázkám po vzoru Sovětského svazu, před veřejností přísně utajeným. Po zprovoznění v roce 1963 nebyl mnohahektarový areál ani zakreslen v katastrálních mapách. Projektová příprava areálu i jednotlivých objektů tak poskytuje jeden z mála dokladů architektonického vkusu státní reprezentace na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století, zároveň i důkaz nekalých praktik využívání státní moci. Autoři situačního plánu a návrhů jednotlivých staveb totiž dodnes zůstávají utajení, jejich jména v zápisech z jednání či kontrolních dnů se neuvádějí. Pro tuto jedinečnou zakázku využil Ústřední výbor KSČ práci architektů, inženýrů i stavebních techniků v té době uvězněných v pankrácké věznici. Paradoxem doby zůstává, že autoři orlického střediska, patřící převážně ke generaci meziválečné avantgardy, měli tehdy ve vězeňském projektovém oddělení za úkol tvořit architekturu v souladu s myšlenkami, za které byli zároveň perzekvováni (architektonický kosmopolitismus, modernistický formalismus a funkcionalistická minulost). Mezi vězněnými architekty činnými v pankráckém „Basaprojektu“ patřili významné osobnosti české moderní architektury - Stanislav Tobek, žák Josefa Gočára a odborník na sportovní stavby, Jaroslav Vaculík, poslední český stážista v ateliéru Le Corbusiera nebo Bedřich Rozehnal, profesor Vysokého českého učení technického v Brně a mezinárodně uznávaný odborník na moderní zdravotnické stavby. Předpokládá se, že Bedřich Rozehnal je autorem návrhu ústřední budovy hotelu. Vaculíkův rukopis lze rozpoznat v některých detailech přidružených staveb areálu, které se výtvarným a plastickým zpracováním hmoty podobají jeho pozdějším projektům rekreačních středisek. Z dalších vězňů se na projektu rekreačního střediska ve Vystrkově podíleli architekt Jiří F. Kaisler, Theodor Pisch a význačný statik a konstruktér František Bäumelt (vězněný na Pankráci od podzimu 1958 až do podzimu 1960). Právě František Bäumelt byl rozhodující v uvádění projektu do praxe, především odvážnějších konstrukcí - betonových skořepin nesených napjatými lany (například konstrukce koliby (kiosku) nebo složitá zvlněná střešní konstrukce prezidentské vily). Na realizaci areálu se podíleli také jiné dostatečně kvalifikované pracovní síly - trestaní technici, řemeslníci a stavbyvedoucí. Jejich výběr zajišťoval především Technický ústav Ministerstva vnitra. Pověření provádět a zajišťovat stavby získal stavební podnik Stavobyt a částečně i Průmstav a Pozemní stavby. Ze zápisů projednávání návrhů na podzim roku 1959 vyplývá, že první návrhy se nedočkaly přijetí a že následné projekty typologicky zpracovaných chat se podle individuálních požadavků jednotlivých členů byra vícekrát upravovaly. Orlické rekreační středisko z přelomu padesátých a šedesátých let vzniklo v přerodném období počátku politického a kulturního tání. Tyto tendence v architektuře ohlásil Československý pavilon na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu, ohodnocený řadou cen (na realizaci se podílel právě František Bäumelt). Tvůrci vystrkovského areálu se tak připojili, byť za zcela odlišných podmínek, k poselství úspěšného bruselského pavilonu. Otevřeně navázali na tradici českého modernismu a dokonce i na estetiku západní architektury obohacenou již skulpturálními a organickými tendencemi. Především prezidentská vila představuje vzácný příklad „bruselského“ stylu uplatněného na tomto stavebním typu. Z vystrkovské architektury vyplývá, že se přední vládní činitelé tehdejšího Československa zhlédli právě v progresivní architektuře Západu, ve skulpturálních formách Le Corbusiera nebo Oscara Niemeyera. Celý tento architektonicky unikátní soubor staveb se úmyslně zcela vymyká z běžné stavební produkce té doby.

popis

Velkolepě koncipovaný rekreační komplex pro oddech politického byra a dalších vedoucích funkcionářů ÚV KSČ, případně zahraničních hostů je situován v lese při levém břehu Orlické přehrady. Plány rekreační lokality v okolí přehradního jezera Orlík začaly vznikat ještě před napuštěním nádrže v roce 1959. Celý areál rekreačního střediska byl vystavěn na základě propracovaného urbanistického plánu, se systémem asfaltových silnic vymezených sloupy veřejného osvětlení, přístupových cest k přehradě a s respektem k původnímu lesnímu pozemku (zčásti doplněného parkovou úpravou). Rozsáhlý, mnohahektarový pozemek uprostřed lesů umožnil rozprostřít výstavbu tak, aby hotelový komplex byl oddělen od jednotlivých vil rozmístěnými v lese s vlastním soukromím a přístupem k vodě. Soubor tedy sestává z hotelového komplexu s bazénem, s venkovními sprchami a s pergolou, z koliby (kiosku) a z patnácti luxusních vil v lesní krajině v blízkosti přehrady. Téměř uprostřed rekreačního střediska se rozkládá hotelový komplex, ve své době velmi moderně pojatý. V interiéru hotelu se v zásadách stanovených pro vypracování investičního úkolu pro rekreační středisko Orlík počítalo v přízemí se dvěma jídelnami (jedna dle kapacity chat a druhá dle kapacity hotelu), s velkou společenskou místností s možností promítání kina, se čtyřmi menšími společenskými místnostmi, dále s hernou pro děti, s tanečním sálem, jídelnou pro personál a s kuchyní kompletně uspořádanou a moderně vybavenou. V prvním a druhém poschodí se uvažovalo o 8-12 dvoupokojových apartmá a 12-16 jednopokojových apartmá s vlastními předsíněmi, koupelnami, WC a balkónem. V hotelu se plánovalo také kadeřnictví a ošetřovna pro preventivní ošetření (původním záměrem byla samostatná budova zdravotnického střediska). O vkusu tehdejší politické špičky vypovídalo ještě donedávna dochované původní vnitřní zařízení hlavního společenského sálu v přízemí hotelu s historizujícím nábytkem ve stylu biedermeyeru s bohatě utvářenými skleněnými lustry se zlacenými prvky, které ani v nejmenším nekorespondovalo s moderním architektonickým pojetím stavby (může být však i pozdější doplněk). Severovýchodně a jihovýchodně od hotelu stojí v pravidelném rozestupu skupiny vilových staveb, dále severním směrem pak samostatně Štrougalova vila č. 2 a ještě dále na sever prezidentská vila č. 1. Typologicky zpracované vily (podle tří typů A, B, C) se podle individuálních požadavků jednotlivých členů byra dále upravovaly. V dochovaných dokumentech k výstavbě rekreačního střediska Orlík se několikrát opakuje, že vily (chaty) „budou osazeny tak, aby nebudily dojem typové výstavby, tj. budou upraveny převážně vnějším vzhledem“. V požadavcích investora, tedy ústředního výboru KSČ (Hospodářské správy ÚV KSČ), se uvádí, že „chaty“ musí být světlé, jednoduché, účelné, s ekonomicky využitým prostorem, tedy levné. K dalším požadavkům patřilo, že musí být bez krbů (později doplňováno), s koupelnou situovanou mezi dvěma ložnicemi (na tři ložnice již připadaly dvě koupelny), nestavět žádné kamenné pilíře a komíny, pokoje bez dláždění podlah a obkladů. Dále bylo stanoveno, že chaty budou mít stěny ve všech případech kolmé „nikoliv jako dámské šaty“, dále s rovnými vchody, elektrickým vytápěním a se vzhledem uzpůsobeným podle umístění v terénu. Patrové vily č. 1, 4, 6, 7, 8, 9, 10, 12, 14 sestávaly v přízemí z obytné haly, obývacího pokoje, jídelního koutu včetně příslušenství, sprchy a WC (prezidentská vila č. 1 navíc doplněna obývacím pokojem, pracovnou s knihovnou a koupelnou), v patře z ložnice, pokoje, koupelny a WC). Jednopodlažní vily č. 2, 3, 5, 11, 13, 15 měly obytnou halu, obývací pokoj, jídelní kout, (pracovnu pouze ve vile č. 2), dvě ložnice (tři pouze ve vile č. 2) a koupelnu, WC. Hotelové luxusní apartmány č. 1-3 umístěné v I. patře a apartmány č. 4-6 ve II. patře tvořil obývací pokoj, ložnice, koupelna a WC s umývárnou. Vily byly vybaveny volně rozestavěným nábytkem, kromě chaty č. 14 (C-II-10) se zabudovanými skříněmi v ložnicích z důvodů malé plošné výměry jednotlivých ložnic. Také u jediné této chaty se zde na základě požadavků Rudolfa Baráka pořizovaly svinovací okenice-žaluzie. Největší pozornost se zřejmě soustřeďovala na nejhonosnější a největší „chatu“, vilu prezidenta Antonína Novotného, situovanou na nejodlehlejším místě a zároveň v nejvyšší poloze areálu. Vila upoutá ve své době zcela ojedinělým plastickým, téměř sochařským tvarováním hmot, s citlivým začleněním do okolní krajiny. Prostornou, široce rozkročenou stavbu s několikrát zalamovaným půdorysem a ladnými křivkami obklopuje parkově upravený pozemek se vzrostlými okrasnými stromy a keři. Jedinečnou siluetu vily utváří především široce vysazená, zřejmě železobetonová skořepina markýzy, která stíní horní terasu u ložnic. V protilehlém křídle prvního patra s výhledem na jezero vyniká terasa v celé šířce stavby zčásti krytá ojedinělou působivě zvlněnou stropní konstrukcí. Tato vila jako jediná měla navíc vlastní bazén s brouzdalištěm a s venkovní sprchou. Výzkum celého areálu nadále probíhá a další zpřesňující informace budou postupně doplňovány.

Digitální dokumenty (MIS)

Všechny dokumenty v MIS

Zobrazení na mapě

Definiční a přírůstkové body

Lokality

  • Kód CZ 18505, Vystrkov, zaniklá víska, Vystrkov, Příbram, Středočeský kraj

Regiony

Události

  • vznik - 1959 - 1963

    architekt: Vaculík Jaroslav
    architekt: Rozehnal Bedřich
    architekt: Tobek Stanislav
    architekt: Kaisler Jiří františek
    architekt: Pisch Theodor
    statik: Bäumelt František

    Vznik díla spojen s kolektivem architektů - vězňů "Basaprojektu" v Praze na Pankráci. Přesný výčet architektů, kteří se na utajeném projektu podíleli, není zatím znám. Za autory se považují: Jaroslav Vaculík, Bedřich Rozehnal, Stanislav Tobek, Jiří F. Kaisler, Theodor Pisch, František Bäumelt.

stáhnout data v .xls