Budova sokolovny stojí osaměle v místě křižovatky, v zadní části jsou k ní připojena hřiště. Na nepravidelném půdorysu je kolem základu budovy s tělocvičným sálem, krytým sedlovou střechou, seskupeno několik menších přízemních částí zázemí. Do budovy se z čela vstupuje vpravo jednoosým rizalitem, který se jako výrazný dvoupatrový hranol vyděluje z fasády - je vyzděn z bílých cihel a liší se proti barevnosti zbytku fasády, překryté růžovou vápennou omítkou. Rizalit má v přízemí pískovcovou bosáž a uprostřed pravoúhlý vchod, opatřený dvoukřídlými dřevěnými dveřmi se skleněnými výplněmi. Nad vchodem je rovná stříška. V prvním patře jsou dvě úzká sdružená okna s parapety vyzděnými z cihel, postavených na úzkou hranu, a s hladkými překlady. V prvním patře je jedno větší okno se stejným rámovámím. Kubus obsahuje schodiště, které zajišťuje komunikaci v celém objektu - spojuje suterén s bytem správce, přízemí s tělocvičným sálem a zázemím, vstup na balkon v prvním patře a vstup na půdu. Schodiště je opatřeno soudobým zábradlím, kovaným z hranolových profilů s kruhovými motivy, které na sebe kontinuálně navazují. Na boční fasádě se hranol projevuje jednou okenní osou s pravoúhlými okny stejného členění jako u vstupu a ve vrcholu kulatým okénkem. Vedle hranolu rizalitu vystupuje na fasádě vlevo další kubus se dvěmi okenními osami a na něj navazuje zastřešený vstup se dvěma pilíři a rovným překladem, opatřený soudobým zábradlím na brance ke schodišti. Zcela vlevo se projevují tři okenní osy, s pravoúhlými okny, přerušenými parapetní římsou na dvě části. Nad přízemním přístavkem je převýšená stěna tělocvičného sálu, prolomená třemi polohruhovými okny. Uprostřed průčelí je osazena socha nahého mladíka se zaťatými pěstmi, nataženou pravou a předkročenou levou nohou. Pravé průčelí, do Trstěnické ulice, je osmiosé, s trojúhelným štítem, odděleným kordonovou římsou, se soklem, na kterém stojí sokol s rozepjatými křídly (má uraženou hlavu). Levé průčelí do ulice Moravské je sedmiosé, štít a jeho výzdoba jako na pravém průčelí. INTERIÉR - tělocvičný sál zasahuje přes dvě patra a má původní vybavení, je pokryt parketami a má plochý strop s viditelnými nosnými prvky příčně položených překladů, na kterých je umístěno některé cvičební nářadí (kruhy...). Tělocvična je obložena dřevěnými latěmi, dveře jsou dvoukřídlé a mají široké dřevěné zárubně. Směrem ke hřišti jsou prolomena vysoká, polokruhově zaklenutá okna. Sál je zakončen balkónem se třemi arkádovými oblouky na pilířích. Na čelní stěně je osazena znaková deska s polychromií, spojující znak Sokola, českého lva, lípu a dataci 1925. Pravá strana sálu má jen malá polokruhová okna a stěna pod nimi je členěna vpadlými štukovými zrcadly a prolomena soustavou prosklených dřevěných dveří, opatřených kovanými mřížemi, které ústí na přilehlou komunikační chodbu. Ve stropu sálu jsou čtvercové otvory se štukovými šambránami, opatřené kovanými geometrickými mřížemi, ústící do prostoru půdy. Střecha je na části přístaveb plochá, na sále sedlová s krytinou z pálených tašek. Krovová konstrukce vaznicová. Na fasádě je osazena nápisová deska, upomínající na padlé a umučené sokoly ve II. sv. válce.