Někdejší obec, od roku 1936 město a vzápětí r. 1939 městská část Střekov, vznikla v roce 1922 sloučením (starého) Střekova, Kramol a Novosedlic. Střekovský hřbitov, dnešní hlavní hřbitov města Ústí nad Labem se starým a novým krematoriem, najdeme v severovýchodní části Novosedlic. Největší rozmach Střekova je spjat s továrnou na mýdlo Johanna Schichta, je tedy logické, že rodinnou hrobku tohoto podnikatele najdeme právě zde. Hrobka je umístěna poblíž jižního cípu patrně nejstarší části hřbitova děleného komunikacemi do latinského kříže. Urbanisticky není nijak v systému cest akcentovaná, avšak je nepřehlédnutelným solitérem, její pozadí tvoří panorama Českého Středohoří (Dobětická výšina, 459 a Farský vrch, 520 m. n. m.). Navíc se nachází blízko hlavní brány při „starém“ krematoriu z r. 1932, za otevřenou vnitřní ohradní zdí. V evidenci hřbitova patří do oddělení III., číslo hrobky 10H. Hrobka vyrovnává mírně svažitý terén pomocí v přední části lehce utopeného předpolí, vymezeného nízkými ohradními zídkami, zadní hlavní vertikální část je naopak vystavěna na fundamentu, který z terénu vystupuje. „Jeviště“ je vymezené půlkruhem z masivních archaic-kých pilířů a překladů, půlkruh je po obou stranách ukončen dvěma vyššími pylony, hladkými kamennými bloky z části opracovanými do podoby dvojic figur. Předpolí je přístupné v osách z čela a z boků, čtvrtou stranou obdélníku se vystupuje k chóru tohoto otevřeného přírodního chrámu. Za jeho zády ještě pokračuje sokl se zatravněnou plochou. Rakve se zesnulými jsou zřejmě umístěny do půlkruhu kněžiště protaženého rameny k předpolí. Místo neoznačuje žádný náhrobní kámen, uzavřený otvor pohřební komory lze však tušit pod vrstvou zeminy zarostlou trávníkem. Rozsáhlé, zídkami vymezené předpolí bylo zřejmě zamýšleno jako prostor pro pohřbívání dalších členů rodinného klanu. Schichtovi synové se však v důsledku událostí druhé světové války již ocitli v době svého úmrtí mimo dosah českého území. Dnes do prostoru tohoto předpolí vrostl hřbitov současný, okolo dvacítky malých urnových hrobek. Ty byly postupně osazeny nejen do jeho zatravněné plochy. Tři urnové hrobky se nacházejí dokonce mezi pilířky v místě západního vstupu, který tak, spolu s dalšími třemi (k nim zády obrácenými) urnovými hrobkami, zcela uzavřely. Vertikální část stavby, tedy vlastní pomník resp. náhrobek, je zhotoven z masivních kvádrů z lasturnatého vápence, sestavených jako pilíře a kladí, s mezilehlými výplněmi. Zezadu pomníku se však tento princip nepropisuje, zde jsou stěny polygonu (opisující vnitřní půlkruh) hladké, vystavěné z horizontálně na vazbu kladených kamenných bloků. Rovněž opěrná zeď vymezující fundament pod pomníkem a vystupující s klesající niveletou zezadu pomníku nad terén je vyskládána z kamenných bloků. Naopak opěrné a ohradní zídky a pilířky předpolí jsou patrně z cihel vyzděné či z betonu odlité, kamennými deskami jen obkládané. Osa celé kompozice směřuje do mezery mezi pilíře, kam je osazena na černou leštěnou žulu busta Johanna Schichta z laaského mramoru. Její pozadí tvoří mozaika ze čtvercových zlatých, tyrkysových a bílých střípků, patrně skleněných. Podstavec z černé žuly je lemován pruhy žuly masově červené barvy. Celistvé desky z této červenavé žuly vyplňují zbylé dvě mezery mezi pilíři po pravé a levé straně, se jmény a daty obou Schichtových manželek (vpravo Antonie Schicht geb. Niessig 30.11.1861 – 20.1.1937, vlevo Franziska Schicht geb. Rudolf 1.12.1859 – 20.11.1887), vyvedenými v mosazi. Na překladu pilířů je jemně vytesán nápis “LASSET UNS LIEBE LEBEN“. Kompozice vertikálně graduje po stranách, pylony uzavírající půlkruh této reminiscence na megalitickou stavbu jsou v horní části sochařsky opracovány. Západní pylon je přitesán do podoby reliéfně vystupujících soch muže a ženy, východní naopak dvou mužů v objetí. Na západním pylonu je dole signatura sochaře: „H. SCHOLZ. FEC. 1912“, na východním již nečitelný podpis architekta. Jak je patrné z dobových fotografií, kompozici dotvářely dvě mísy pro oheň na vysokých kovových trojnožkách z tyčoviny, postavených na severních pilířcích předpolí před pomníkem. Dnes po nich zůstaly jen trny pro uchycení. Podobně jako po brance mezi nimi, která oddělovala předpolí od podkovy pomníku, zůstaly jen mosazné panty. Poslední mosazné prvky najdeme mezi pilířky na bocích, jde zřejmě o úchyty někdejších řetězů.