vila

Dvoupatrová vila má velmi členité půdorysné a především hmotové řešení. Půdorys přibližně kopíruje písmeno V. Tvarově je srostlicí kaskádovitě řazených kubusů různé výšky četně doplněných terasami. Vstupu je předsazena betonová deska spočívající na sloupech. Modernizaci byl podroben především exteriér vily, interiér až na přístavbu hlavního sálu, úpravu přilehlé místnosti, ložnice v patře a dalších drobných zásahů zůstal ve větší míře tak, jak byl v prvním desetiletí 20. století navržen. Jedná se především o unikátně dochovanou zimní zahradu a pracovnu přízemí a dále schodišťovovou halu s vitrajovým oknem. Půdorysně vila odráží obvyklé uspořádání s denními reprezentativními a společenskými prostory v přízemí a soukromými pokoji v patře. Velmi důmyslně byly řešeny provozní místnosti domu se skrytými vstupy v obložení stěn. Objekt se v interiéru zachoval ve velmi autentickém stavu a to i s částí původního mobiliáře, který odráží velké bohatství a společenské postavení majitele. Po roce 1945 vila sloužila do poloviny 90. let jako školka a jesle, následně patnáct let zůstala bez využití. Od roku 2007 náleží obci, která zajistila její základní opravu a údržbu a zpřístupnila ji veřejnosti jako muzeum místní historie.