Budova stojí uprostřed náměstí. Zaujímá zhruba obdélný půdorys s částečným prodloužením na obou užších stranách. Kompozicí hmot a prostorů sleduje v podstatě typ baziliky s převýšenou střední částí (nejvyšší v zadní, menší v polovině délky nad jevištěm) a s nižšími boky po celé délce stavby. Hlavní průčelí v jedné z užších stran je vyjádřeno rizalitem opatřeným tympanonem a portikem před ním, s hlavním vchodem. Vedlejší vchod pro personál a herce, respektive zpěváky a hudebníky byl zřízen v protějším užším průčelí s tympanonem rovněž ve středním rizalitu, o něco nižším, ale širším, bez portiku. Veškeré detaily lze chápat jako znaky přechodného slohu mezi pozdním empírem a novorenesancí – motivy většinou empírové jsou tu interpretovány s větším důrazem na mnohost (proti empírové jednotnosti a střídmosti článků). Některé dílčí tvary tu lze chápat jako čistě novorenesanční, např. zdvojená oblouková okna a kazetové stropy. Vnější stavba tu v podstatě vyjadřuje i základní členění prostorové – v převýšené nejširší střední části hlediště s ložemi, galerií a ochozem, na něž navazuje scéna se zákulisím a s ovládacími nechanismy, v nižších bocích při jevišti šatny a provozní prostory pro herce a zpěváky, při hledišti pak provozní prostory pro návštěvníky.