spořitelna

Katalogové číslo

1000023294

Kraj

Karlovarský kraj

Okres

Cheb

Obec

Aš

Část obce

Aš

Katastrální uzemí

Aš

Adresa

• Aš, Hlavní č.p. 239/23

Kategorie

objekt

Sloh

secese

Autor

architekt: Zasche Josef; sochař: Wilfert Karl ml.; sochař: Mayerl Johann Adolf

Vznik

1904

Anotace

Budova bývalé ašské spořitelny postavená v roce 1904 v geometrizujícím secesním stylu podle návrhu významného architekta Josefa Zascheho. Vyznačuje se kvalitní fasádou s bohatou sochařskou výzdobou a honosnou schodišťovou halou v interiéru.

Historický vývoj

O vzniku městské spořitelny v Aši bylo rozhodnuto obecní radou již v roce 1873. Svou činnost zahájila 1. ledna 1874, po získání státního povolení. Zpočátku fungovala v přízemí místní radnice, ale její omezené prostorové kapacity postupně přestaly spořitelně dostačovat. S výstavbou nové budovy se však začalo až v roce 1904. K jejímu zhotovení byl vyzván významný německý architekt Josef Zasche (1871–1957), který měl v té době za sebou již několik úspěšných realizací, především kostel Povýšení sv. Kříže v Jablonci nad Nisou. Dokončená novostavba Ašské spořitelny, postavená na místě dvou starších domů na tehdejší Kaiserstrasse, se veřejnosti představila na konci roku 1904. V zadní části budovy, hraničící s dnešní Karlovou ulicí, byl umístěn ještě poštovní úřad. Vedle účasti významného architekta se na projektu podíleli také dva přední regionální sochaři a žáci Josefa Václava Myslbeka, Karl Wilfert ml. (1879–1932) a Johann Adolf Mayerl (1884–1954), kteří společně navrhli sochařskou výzdobu fasády. O její provedení se pak postarala firma Jakub Kocourek z Prahy. Na objektu se nachází také řada kvalitních uměleckořemeslných prací, které jsou dílem regionálních řemeslníků. Okenní kované mříže zhotovila firma Karl Fleißner u. Sohn, vstupní dveře Friedrich Wießner (nedochovány), zábradlí schodiště zámečnictví Rudolf Reiner, mramorové práce a schodiště firma Moerkel und Witte, truhlářské práce Hartwig und Gerstner a žulový sokl na fasádě provedl W. Woerfel ze Selbu. Po konci druhé světové války se budova stala sídlem Československé státní spořitelny. Určitou dobu zde však sídlil také Městský výbor KSČ či Pionýr. Po přestěhování České spořitelny do novostavby na Hlavní ulici sem byla přemístěna městská knihovna, jež zde sídlí dodnes.

Popis

Rozměrná veřejná třípatrová budova s věží na pravém kraji průčelí zakončenou bání a fasádou řešenou v geometrizujícím secesním tvarosloví. Výrazným prvkem na fasádě je mírně vystupující půlkruhový arkýř na konzole, osazený v horních dvou patrech uliční fasády o pěti okenních osách. Vstup do objektu je umístěn ve třetí ose zleva. Půlkruhový vstupní portál lemuje štuková šambrána s vegetabilním motivem v horní třetině. Původní vstupní dveře, z vnější strany pobité plechem, nahradily novodobé plastové dveře. Stejně tak byla při nedávné rekonstrukci objektu vyměněna všechna původní okna. Horní část vchodu tvoří původní nadsvětlík, který je kryt dochovanou kovanou mříží secesních tvarů. Okenní otvory v přízemí jsou půlkruhové, lemuje je šambrána a horní třetinu okna kryje ozdobná mříž. Přízemí fasády je až do jedné třetiny oken v omítce pojednáno jako imitace kamenného obkladu. První patro je pětiosé, okenní otvory obdélné. Fasáda tohoto patra je hladká, členěná průběžnou podokenní římsou, čtveřici oken zdůrazňuje společné lemování, poslední okno má samostatnou šambránu. Druhé patro má čtyři okenní osy, přičemž druhá osa zleva tvoří okno v arkýři. Po jeho stranách se nachází sdružená, užší, vertikálně orientovaná okna, která mají šambrány zakončeny do trojúhelníku, v jehož středu je drobný vegetabilní motiv. Poslední okno v pravé krajní ose má shodnou výzdobu, je ale tvořeno pouze jednou větší výplní. Poslední patro, které je částečně vestavěno do podkroví, je prolomeno třemi okenními osami a je nejbohatěji zdobeno štukovou výzdobou. Prostřední osa je součástí arkýře. Nad tímto okenním otvorem je proveden ve štuku znak města Aše. Krajní okna slučuje mírně vystouplá plocha v omítce, ve které jsou provedeny ve štuku dva reliéfy (po stranách arkýře) s antropomorfní výzdobou. Plochu omítky nad okny zdobí vegetabilní motivy. U styku krajů štítu se střechou jsou z každé strany plastiky s lidskými postavami. Hmotu věže prolamuje jedna okenní osa. V přízemí je půlkruhové okno, shodné s ostatními. V patře je pak osazen malý balkon na konzole s kovaným zdobeným zábradlím. Poslední dvě patra mají obdélné okenní otvory. Nad nimi se nacházejí hodiny. Fasádu věže zakončuje korunní římsa, nad kterou vyrůstají na každé straně trojúhelníkové štíty. Další fasády již postrádají reprezentativní pojetí hlavního průčelí.

Popis památkové hodnoty

Bývalá ašská spořitelna postavená roku 1904 podle návrhu významného německého architekta Josefa Zascheho je hodnotným příkladem stylu geometrické secese, jenž svým autorstvím a ztvárněním hlavní fasády a části interiéru převyšuje většinu ašských staveb z první poloviny 20. století. Ačkoliv budova prošla v nedávné době kompletní rekonstrukcí, při které byly odstraněny některé původní prvky (původní okna, dveře apod.), nejhodnotnější části objektu jako fasáda s bohatou sochařskou výzdobou a prostor schodiště (zejm. mramorem obložené sloupy a stěny, mramorové zábradlí, dřevěná lavice či kovové mříže) se zachovaly. Objekt tak dokládá spolupráci významného architekta a kvalitních regionálních sochařů a řemeslníků. Budova je rovněž památkou na kdysi velmi prosperující město a jedním z mála dochovaných historických objektů na území bývalého historického jádra, jež prošlo ve druhé polovině 20. století výraznou redukcí.