Most Edvarda Beneše je postaven nad řekou Labe a spojuje městské části Ústí nad Labem a Střekov. Konstrukčně se jedná o tuhý trám vyztužený volným obloukem, tzv. Langerův trám. Základem mostu je dvojice plnostěnných nýtovaných trámů tvaru I, které jsou položeny na dvou zděných pilířích. Rozpětí mezi pilíři je 123,6 metru, což byla v té době největší vzdálenost u mostních konstrukcí v Československu. Základy pilířů jsou v hloubce 10,22 m pod nulovou hladinou Labe. Podélné trámy jsou vzájemně spojeny příčníky, na kterých spočívá železobetonová mostovka. Z vnější strany jsou k hlavním trámům připevněny konzole, na kterých je položena mostovka chodníků. Konstrukci doplňují dva parabolické oblouky, které jsou s podélnými trámy spojeny dvaceti kolmými závěsy. Konstrukci ztužuje osm horizontálních příčníků mezi oblouky. Mostovka je železobetonová, na které byly původně kvůli hmotnosti položeny dřevěné špalíky, ty byly odstraněny koncem 60. let v souvislosti se zrušením tramvajové dopravy a nahrazeny živičným povrchem. První most mezi Ústím a Střekovem byl postaven v letech 1871-1872, byl dvoupatrový, spodní patro sloužilo pěším a povozům, horní železnici (most byl poškozen bombardováním v roce 1945, pak provizorně opraven a rozebrán v roce 1958, nový železniční most byl postaven takřka na stejném místě). O stavbě nového mostu se začalo uvažovat již v roce 1908, ale ustavující zasedání výboru pro výstavbu mostu se konalo až v prosinci roku 1936. Konečnou verzi projektu zpracoval v roce 1928 profesor německé techniky dr. ing. Josef Melan (je znám především tzv. Melanovým patentem výstavby železobetonových mostů). V roce 1931 byla vyhlášena veřejná soutěž, její výsledky však pro vítězství německé firmy nebyly akceptovány a v roce 1933 byla vypsána soutěž nová. Podle jejích výsledků měla základy mostu postavit firmy Pittel & Brausewetter a Köhler & spol., konstrukci Vítkovické důlní a železářské společnosti, firma bratři Prášilové & spol. a akciová společnost Georg Schicht. Celkové náklady byly odhadovány na necelých 26 miliónů korun. Vzhledem k agresivnímu ústeckému ovzduší nebyla zvolena o něco levnější železobetonová konstrukce, ale dražší ocelová. Stavba byla zahájena 26. března 1934 hloubením základů pro pilíř na střekovské straně. Od května 1935 do června 1936 byl postupně prorážen železniční násep na ústeckém předmostí a začala se stavět sedmdesát metrů dlouhá hráz. Práce byly prováděny za plného provozu železnice, která je hlavní dopravní tepnou do Německa. Konstrukce byla provizorně spojována šrouby, a teprve po dokončení montáže ocelových dílů v 20. září 1935 byly šrouby nahrazeny nýty. Zatěžkávací zkouška byla provedena 27. června 1936. Most byl slavnostně otevřen 9. srpna 1936. Most sloužil pro pěší, automobily a tramvaje, mýtné na něm bylo vybíráno až do podzimu roku 1938, kdy o jeho zrušení rozhodla, po obsazení pohraničí, nová německá správa. V tom samém roce byl most přejmenován na Herman Göring Brücke. Na konci války byly na mostě umístěny výbušniny k jeho zničení, ale německý voják Josef Patz je včas z vlastního rozhodnutí odstranil. Původní jméno bylo mostu vráceno ihned po osvobození, ale v roce 1952 byl pojmenován po hrdinovi řeckého komunistického odboje Nikosi Belojannisovi. Název most Edvarda Beneše pak most nese od roku 1990. V roce 1945 byl most svědkem jednoho z největších poválečných zločinů na německém obyvatelstvu. 31. července bylo z mostu do Labe svrženo několik desítek německých civilistů včetně žen a dětí. Bezprostřední příčinou masakru byl výbuch v muničním skladě na předměstí Krásné Březno, který si vyžádal 26 obětí a desítky zraněných. Takřka okamžitě po výbuchu nastal na Mírovém náměstí, Předmostí a na hlavním nádraží masakr německých obyvatel. Lidé byli stříleni, tlučeni a v neposlední řadě svrženi z mostu Edvarda Beneše. Počet obětí se v současné době odhaduje na 80-100, počet zraněných je neznámý. Pachateli masakru byli především členové nechvalně proslulých Revolučních gard, ale také příslušníci československé armády. Významná byla také role skupiny neznámých civilistů, která se ve městě objevila krátce před událostí. Viníci masakru i výbuchu v muničním skladě nebyli nikdy odhaleni. V roce 1995 byla na mostě odhalena pamětní deska připomínající nevinné oběti.