Kostel se nachází na okraji obce Dubice v její jihovýchodní části na vrcholu nad řekou Labe na skalnaté terase (podle současného katastrálního členění se místo nazývá Dubičky) a je situován na jižní straně hřbitova, kde svou hmotou uzavírá hřbitov z této strany. Kostel je obdélná jednolodní stavba s polygonálně = trojboce uzavřeným kněžištěm a polygonální zvonicí nad lodí. Střecha lodi je sedlová, avšak při krajích mírně rozšířená a s jiným sklonem (zřejmě opatřená v krovu o námětky), v úrovni kněžiště je zakončená polygonálně, zvonice je krytá jehlancovou příkrou stříškou. Střešní krytinou lodi jsou pálené tašky (prejzy), krytinou zvonice pouze kovové pláty (patrně od roku 1845). Zdivo stavby se režné nikde neuplatňuje, ani v literatuře se neuvádí, proto jej nebylo možné charakterizovat, jedná se však s největší pravděpodobností o zdivo smíšené, z větší části cihlové. Celá stavba je omítnuta s nátěrem v bílém odstínu (poslední oprava z roku 1998). Západní průčelí je zakončené raně barokním štítem, odděleným od přízemí masivní profilovanou římsou a členěným dále vertikálně dvěma mělčími římsami a ukončeným půlkruhovým tympanonem. Tento polokruhový tympanon je navíc nad štít mírně vynesen jakousi pravoúhlou atikou a od ní též oddělen římsou. Z boků má štít ve spodní části pod tympanonem stupňovitě proláklá křídla osazená po stranách zmíněných říms čučkami. Další čuček je umístěn ve vrcholu nad polokruhovým tympanonem. Štítová křídla jsou na vnější straně dekorována v omítce provedenou linií kopírující tvar křídla a zakončenou volutou. Vnitřní plocha spodního křídla je bez výzdoby, uprostřed horní části štítu je v ose umístěné na šířku oválné zaslepené okno. Toto západní průčelí je vstupním a je v úrovni přízemí v ose prolomeno polokruhově ukončeným portálem vymezeným jednoduchou šambránou provedenou v omítce a ve vrcholu opatřenou dekorativním klenákem. Dveře jsou dřevěné dvoukřídlé, otevírající se do interiéru. Dále jsou zvenčí opatřeny dekorativní novodobou kovovou mříží, jež je jednokřídlá, otevírající se směrem ven. V ose nad portálem je štíhlá, na výšku obdélná nika s půlkruhovým zakončením, zaklenutá konchou a omítnutá, v níž je umístěna socha svaté Barbory z 2. pol. 18. století. Tato socha je kamenná, umístěná na nízkém soklíku, v téměř životní velikosti, zobrazena v kontrapostu s vahou těla na pravé noze, její levá noha je pokrčena. Hlava sochy je pootočena poněkud napravo, tvář má klasicizující rysy. V levé ruce, pokleslé podél těla drží ratolest, v pravé pokrčené knihu a plášť. Po straně upravené vlasy splývají dozadu, na temeni hlavy má kovovou korunku. Na prsou se zdá plášť být rozhalen, od pravé ruky splývají přes tělo úzké diagonální plastické záhyby. Před pravou nohou světice je zobrazena věž přecházející do soklu, na němž světice stojí. Věž je dvouposchoďová ukončená trojúhelným štítem, v prvním podlaží má jedno pravoúhlé okno, ve druhém dvě pravoúhlá okna, v úrovni štítu navíc jedno oválné. U paty věže je u vchodu zobrazena v nízkém reliéfu postava otce světice, který ji do věže zavřel a hlídá. Průčelí je zakončeno vysokou polygonální zvonicí, která je dřevěná, dnes však krytá plechem a natřená, horizontálně členěná třemi mělkými „římsičkami“ (jedna z nich se nachází pod korunní fabionovou římsou a prostor mezi nimi je bíle omítnut, další se nachází nad oknem mezi pravoúhlým ukončením okna a jeho polokruhovým závěrem; poslední římsa se nachází o něco níže pod oknem a mezi těmito dvěma je plocha zdiva mírně snížená do hloubky, přičemž u paty zvonice pod poslední římsičkou nabírá zdivo opět na objemu), vertikálně je prolomena jedním okenním otvorem na výšku obdélným, s půlkruhovým ukončením. Tyto okenní otvory jsou shodné do všech světových stran a kryté dřevěným žaluziovým bedněním se dvěma křídly. Korunní římsa zvonice je, jak bylo uvedeno výše, mírně prolomená = fabionová. Věž byla v minulosti bez povrchové úpravy, dnes je natřená – spodní část do žluta, pod korunní římsou bíle a střecha červená. Podél jižní fasády kostela těsně u paty navazuje travnatá terasa, zpevněná zdivem, podél něhož je přístupová cesta vedoucí k vyhlídkové plošině a přilehlé restauraci U svaté Barbory. Na starých pohlednicích je patrné, že i v minulosti zde byl tento prostor upravován jako vyhlídková plošina a bylo zde pro turisty zřízeno nějaké restaurační zařízení. Právě pro oblibu tohoto místa četnými výletníky z okolí, a to i v dobách ČSSR, byl tento starobylý kostel ponechán a udržován. Jižní průčelí je na šířku obdélné, na východní straně ukončené trojbokým presbyteriem (v místě přechodu hmota presbyteria mírně ustupuje a vytváří tak vertikální zalomení ve hmotě zdiva i v korunní římse). Fasáda je dvouetážová, horizontálně je prolomena v úrovni přízemí dvěma dnes zaslepenými dveřními otvory. Levý je na výšku obdélný s půlkruhovým ukončením v ose lodi, pravý portálek je pravoúhlý s pravoúhlým překladem a nachází se v levé části presbyteria. Oba portálky mají přiznaná z omítky vystupující ostění a u paty rovný kamenný práh sestávající z jednoho stupně. V úrovni patra je zdivo prolomeno dvěma polokruhově zakončenými okenními otvory v místě lodi kostela, jedno shodné okno je dále umístěno v závěru presbyteria, avšak je umístěno o trochu níže, než okna lodi. Všechna okna jsou zasklená, mají rovné špalety a nejsou nijak dále dekorována ani ostěním ani šambránami. Na hmotu kostela dále navazuje již zmíněná střecha, v západní části ukončená štítem, za nímž se tyčí zvonice, též s okenním otvorem v ose. Zvonice je oproti levému okennímu otvoru lodi více posunutá vlevo ke štítu. Východní průčelí je tvořeno trojbokým presbytářem kostela, jež má dvě boční stěny o něco užší než stěnu prostřední. V osách všech stěn jsou umístěna okna s polokruhovým závěrem, totožná s okny na jižní fasádě. Terén je v této části mírně navýšen a navíc tato okna nedosahují stejné výšky jako okna v lodi, působí tedy, že jsou umístěna v přízemí. Na severní stěně presbytáře navazuje hmota sakristie. Ta je obdélná, přízemní, ukončená pultovou střechou navazující hřebenem střechy na hmotu presbyteria v úrovni jeho korunní římsy. Z východní strany je hmota sakristie tvořena pouze plným zdivem. Severní průčelí je oproti ostatním členitější a rozdělené do dvou částí ohradní zdí hřbitova, jež navazuje na hmotu kostela v západní části sakristie. Z východu je tedy tvořeno presbytářem, na nějž navazuje hmota sakristie ukončená ohradní zdí. Presbytář je prolomen již zmíněným oknem, sakristie má v severní stěně rovněž jeden okenní otvor, ten je však podstatně menší a na výšku obdélný, pravoúhlý, s pravoúhlou šambránou provedenou v omítce. Z neznámého důvodu je zde tato část presbytáře a sakristie v úrovni paty asi do výšky 150 cm od země neobílena a tvořena starší hrubou omítkou, šambrána okna je vyvedena omítkou hladkou, novější, bílou. Toto okno je zasklené a opatřeno v líci kovovou mříží. Západní část severní stěny pokračující uvnitř hřbitova za zdí je obdélná, tvořená lodí kostela, terén je zde směrem k západu svažitý. V úrovni patra jsou opět dvě polokruhová okna, shodná tvarem i umístěním s okny v jižní stěně. Dále se zde objevuje v koutu lodi a sakristie pravoúhlý komín ústící u hřebene střechy sakristie, na ten dále navazuje v úrovni přízemí menší obdélný přístavek, sloužící zřejmě jako skladový prostor. Tento přístavek se nachází pod levým oknem lodi, je krytý pultovou střechou, jež má hřeben těsně pod tímto oknem. Jeho střecha je rovněž krytá prejzy. Ze severní strany je přístavek členěn vodorovně dvěma nízkými, ze zdiva podstatně vystupujícími lizénovými rámci, uvnitř nichž se nachází vždy po jednom okénku, na šířku obdélném. Dále je severní stěna lodi bez výzdoby a na západě ukončená štítem. Střecha kostela včetně zvonice je shodná jako na jižní straně, oproti pravému oknu umístěná více vpravo. Nutné je rovněž zmínit, že sakristie má z jižní strany ve vrcholu štítu velmi miniaturní, na výšku obdélný, zřejmě větrací otvor, a též, že přístavek je z jihu prolomen malým, na výšku obdélným dveřním otvorem vyplněným jednokřídlými dřevěnými dveřmi. V interiéru přístěnku je přiznaný průhled do dřevěného krovu, stěny jsou omítnuté.