Divnice bývala lénem olomouckých biskupů a vystřídala se na ní řada majitelů. Ve 20. letech 19. století byl na místě staršího sídla vybudován jednopatrový klasicistní zámeček, který byl situován na vyvýšeném místě nad obcí. Pod ním, směrem k obci, byla založena nevelká zahrada cca obdélníkového půdorysu. Před budovou byla umístěna terasa s pravidelným parterem, od ní vycházely dvě cesty lemované lipovými alejemi, směřující k hospodářským stavením. Ty vymezovaly trojúhelníkový prostor centrální louky s několika solitérami. V roce 1869 bylo zrušeno manské zřízení a z Divnice se stal dědičný velkostatek, který měl většinou stejného majitele jako nedaleký zámek ve Slavičíně. Majitelé většinou sídlili právě ve Slavičíně a zámek v Divnici pronajímaly. Posledními majiteli byli manželé Wichterlovi, kteří se do Divnice po 2. sv. válce přestěhovali a začali zámek opravovat. Ten jim byl v roce 1948 vyvlastněn, zůstal opuštěný a chátral. Budova byla zbavena památkové ochrany v roce1967 a v 80. letech zbořena. Dle fotografie z 60. let 20. století se před zámkem rozprostírala travnatá plocha lemovaná kulisou dřevin. Do prostoru zahrady před zámkem bylo později umístěno podium a taneční parket (dnes zničeno). Plocha zahrady zůstala zcela bez údržby a zarostla náletovými dřevinami. V současnosti lze ještě částečně identifikovat dřívější strukturu porostů. Ze zmiňovaných lipových alejí zůstala zachována pouze jedna. Z původních porostů se zde nachází skupinky jírovců (Aesculus hippocastanum), akátů (Robinia pseudoacacia), jasanů (Fraxinus exelsior), babyky (Acer campestre), solitérní Carpinus betulus a Pinus strobus. Plocha zahrady by měla mít rozlohu 1ha.