Kostel sv. Václava je dvoulodní halová orientovaná stavba postavená na obdélném půdorysu s pravoúhle odsazeným nižším presbytářem s trojbokým závěrem tvořeným třemi stranami šestiúhelníka, pod valbovou střechou, krytou pálenými bobrovkami na husté laťování. Na severní straně je k presbytáři přistavěna pod valbovou střechou přízemní sakristie a na straně jižní pod koutovou střechou patrová oratoř. Západnímu průčelí lodi vévodí hranolová čtyřpatrová věž pod jehlancovou střechou s okosenými nárožími, pobitou měděným plechem a zakončenou jednoduchým latinským křížem. FASÁDA kostela je vodorovně členěna jednoduchým soklem a profilovanou korunní římsou, která se zalamuje kolem věže a tvoří tak na ní kordonovou římsu mezi jejím 1. a 2. patrem. Svisle je fasáda dvoulodí a presbytáře členěna opěrnými pilíři s pultovými mědí pobitými stříškami a pásovou bosáží. Stejnou bosáž mají i lizény na nárožích věže a oratoře. OKENNÍ otvory dvoulodí a presbytáře jsou s pískovcovým ostěním hrotitá s různě utvářenou jednoduchou plaménkovou kružbou pevně zasklená a s výjimkou jižní strany lodi na vnější straně opatřená novodobými ocelovými mřížemi. Na jižní straně dvoulodí a na východní straně presbytáře mají šambránu ohraničenou oblounem se stezkou. Hlavní jižní průčelí má dvoulodí rozděleno dvěma nárožními a jedním běžným opěrným pilířem na dvě pole, v jejichž osách jsou okenní otvory. V 1. poli je mezi oknem a opěrným pilířem na východ od něho osazen pískovcový goticko-renesanční portál hlavního vstupu. PORTÁL je obdélný zaklenutý půlkruhem a pod malým úhlem okosený. Jeho stojky jsou v horní polovině profilovány a tato profilace přechází bez přerušení na archivoltu. V portále jsou osazeny dvoukřídlé, dovnitř otvíravé, barokní dveře a novodobá ocelová mříž stejného designu jako mříže oken. Nad portálem je osazena pískovcová renesanční deska s manželským aliančním erbem Jindřicha Abraháma ze Salhausenu (1530–1582) a Anny z Bynova (1530–1587) z roku 1574. Na stranách přidržují erby andělé, mezi nimi krucifix s Adamovou lebkou a kostmi, jehož vrchol je až v trojúhelném frontonu, kterým je deska nahoře zakončena. Ve frontonu jsou oblaka a dvě v podstatě obdélné kartuše s monogramy: heraldicky vpravo „H A V S“ (tj. Heinrich Abraham von Salhausen) a vlevo „A V B“ (tj. Anna von Bünau). Ve 2. poli hlavního průčelí je mezi oknem a opěrným pilířem na jihovýchodním nároží je nahoře zhruba čtvercové zrcadlo bývalých slunečních hodin (ohraničené oblounem se stezkou) nahoře rozšířené segmentem, po jehož stranách jsou rustikální reliéfy hořících srdcí mezi ratolestmi. ORATOŘ. Na východní straně jižního průčelí zasahuje stěna patrové oratoře, která má v patře jednoduché pevné okno v pískovcové šambráně s obrysovou lištou a s uchy na všech čtyřech rozích. Východní průčelí patrové oratoře má v patře pravé, ven otvíravé, rámové dveře o čtyřech výplních osazené v pískovcovém ostění s obrysovou lištou a uchy. Ke dveřím vede exteriérové schodiště o deseti pískovcových stupních (jedenáctý stupeň tvoří práh dveří) se zděným hladce omítnutým zábradlím, krytým pískovcovými deskami, na stranách profilovanými. PRESBYTÁŘ. Ve středu východního průčelí jsou dvě strany závěru presbytáře, na straně jihovýchodní je pouze okno. Na straně východní jsou pod oknem barokní levé, dovnitř otvíravé dveře ozdobené na vnější straně prkénky vyskládanými do nakoso postavených soustředných čtverců. Dveře jsou osazeny do renesančního okoseného pískovcového ostění, které bylo dodatečně (v roce 1783) opatřeno šambránou s uchy s kapkami přiděláním obrysového oblounu se stezkou. Dveře jsou dnes z vnitřní strany zazděny. Nad oknem je obdélné zrcadlo na stranách půlkruhy rozšířené s nápisem: „AO.1783“, které je ohraničeno oblounem se stezkou a po stranách ozdobeno ratolestmi. Severovýchodní stranu presbytáře zakrývá východní průčelí sakristie, které tvoří severní část východního průčelí kostela. SAKRISTIE. Východní průčelí sakristie má při zaoblených, dovnitř odsazených, nárožích poměrně široké pilastry, které mají nad jednoduchým soklem profilované patky a dosti nízko pod korunní římsou profilovanou hlavici. Do opravy na začátku 70. let 20. století býval nad hlavicemi reliéf rozety a pod hlavicemi rustikální reliéf čabraky. V ose průčelí je jednoduchý portál v pískovcovém ostění, před kterým je jeden pískovcový schod (druhý stupeň tvoří práh dveří) a nad ním je nízký segmentový čtyřtabulkový nadsvětlík opatřený mříží. Do špalety ostění je osazena novodobá pravá, ven otvíravá, ocelová mříž stejného designu s mřížemi oken. Mezi severovýchodní nároží a pilastr při něm je osazena dnes nečitelná obdélná pískovcová pamětní deska. Severní průčelí kostela má na východě severní průčelí sakristie, které je stejné jako její průčelí východní, pouze uprostřed má místo dveří dvoukřídlé šestitabulkové, dovnitř otvíravé, okno osazené do špalety jednoduché pískovcové šambrány opatřené mříží o 4 x 5 prutech. Boční západní průčelí sakristie má pouze pilastr při severozápadním nároží, ale mezi ním a severním průčelím dvoulodí je při něm osazen náhrobník Adama Kölbela z Geysingu z roku 1591 s osmi erby transferovaný ze zbouraného kostela sv. Vavřince v Českém Újezdě. Severní průčelí dvoulodí je rozděleno do dvou polí, v jejichž osách je po vždy po jednom gotizujícím okně. Severovýchodní nároží dvoulodí (nad sakristií) nemá opěrný pilíř, ale z obou stran pouze bosované lizény. Ve 2. poli jsou mezi oknem a pilířem na severozápadním nároží osazeny další dva náhrobníky z kostela sv. Vavřince z Českého Ujezda. První, větší z roku 1590 (se čtyřmi erby), patří Heleně Schönfeldové a druhý, z roku 1600 (též se čtyřmi erby), Johance rozené Kaplířce ze Sulevic.