Z masivního soklu pravoúhlého půdorysu vyrůstá centrální polygon odstupňovaný dvěma profilovanými kamennými římsami a ve spodní části rozšířený o dvojici bočních soklů. Na centrálním pylonu je na vrcholu umístěna socha sv. Jana Nepomuckého v tradičním ikonografickém typu s rozpaženýma rukama a s náznakem žehnajícího gesta. Ústřední postava světce je bez biretu, v obvyklém kanovnickém rouchu, s rozpaženýma rukama a obličejem obráceným k postavě pážete stojícího po světcově pravici. Po stranách na nižších soklech – konzolách je vlevo postava starého muže zahaleného jen do drapérie kolem boků a držícího dítě, které pozdvihuje směrem ke světci. Na pravé konzole je okřídlená ženská postava-alegorie, která vítězí nad Neřestí (Pomluvou či ďáblem) a šlape po ní. Postava alegorie má pozdviženou ruku, ve které původně držela meč. Nečekaně manýristicky působí proporce světce a alegorie Ctnosti s dlouhými těly a drobnými hlavami. Obličeje světce a starce vynikají silnou dávkou exprese, která je obsažena i v pojetí drapérií. Světcově oděvu dominují svisle, ostře zalamované řasy, zatímco alegorie Ctnosti je zahalena do plasticky bohatého pláště vířivých pohybů. Centrální pylon byl původně doplněn z přední strany nízkým reliéfem s motivem svrhnutí sv. Jana Nepomuckého do Vltavy. Na zadní straně podstavce je již takřka nezřetelný erb donátora (pravděpodobně erby opata Norberta Umlaufa a hradiské kanonie) a částečně zachován špatně čitelný latinský nápis sekaný humanistickou kapitálou. Nápis je širší mezerou rozdělen na dvě části, čtyři a dva řádky, v každé části je chronogram s letopočtem 1739.