Nejstarší písemné zmínky o pohřebišti máme již z konce 19. století. V letech 1952 – 1961 zde během čtyř výzkumných sezón realizoval archeologický výzkum L. Jisl, který zde prokopal a zdokumentoval 43 mohyl. Západní část pohřebiště byla pravděpodobně zničena místním lomem. Zhruba trojúhelníkovitá plocha mohylníku má rozměry cca 46 x 50 x 55 m. U mohyl bylo pozorováno uskupení do severojižně orientovaných řad. Násypy mohyl měly kruhovou až oválnou základnu o průměrech 2 – 8 m a se stávající výškou 0,5 – 1,2 m. Pod mohylami byly odkryty kostrové pohřby mužů, žen i dětí, pod některými se kosterní pozůstatky nedochovaly vůbec, případně se dochovaly jen částečně. Zemřelí byli pochováváni s hlavou směřující k západu a nohama k východu, v natažené poloze na zádech. Kromě lidských kosterních pozůstatků byly archeologickým výzkumem získány předměty, které byly do hrobů uloženy spolu se zemřelými. Jednalo se o zbraně, součásti jezdecké výzbroje, šperky, vědra a keramické nádoby. Z mužských hrobů byly získány například železné sekery, hroty šípů, ostruhy, přezky, nože a ocílky, v ženských hrobech byly nalezeny stříbrné a bronzové náušnice, prsteny a skleněné korálky. Díky těmto nálezům, které dokládají vlivy Velké Moravy v této oblasti, se podařilo poměrně přesně určit dobu pohřbívání na období mezi 3. čtvrtinu 9. století a přelom 9. a 10. století, což ukazuje, že pohřebiště fungovalo zhruba 25 až 35 let.