Vlastní monumentální hala, pod kterou se nalézá podzemní klenutý prostor pro lapač písku, byla zastřešena lomenými ocelovými vazníky. Symetricky po obou stranách budovy byly umístěny komíny se zdobnými hlavicemi, z nichž jeden byl určen pro odvod spalin od kotlů a druhý pro odvětrání podzemí. Na stěnách haly nad lapačem písku je několikrát vyznačena maximální nosnost podlahy (klenby lapače písku): 400 kg/m2. Na fasádách byl proveden dekor používající střídání hladkých světle omítaných ploch v kombinaci s cihelným zdivem. Vstupy byly zdůrazněny kamenným ostěním, stejně jako sokly. Pro zaklenutí okenních a dveřních otvorů bylo použito sladěného střídání oblouků, segmentů i rovných nadpraží. Na severní fasádě bylo použito eliptických okének. Zřejmě nejzajímavějším prostorem je klenuté podzemí. Klenby v celé stavbě jsou provedeny z ostře pálených režných cihel a prostupy jsou ukončovány oblými tvarovkami. Při zaklenutí největšího prostoru, tj. lapače písku, jehož rozměry jsou úctyhodné (12x28m), a do kterého ústí stoky A, B, C, bylo použito zploštělé klenby, která přechází v konchy ustupujícími římsami. Vyústění stok, které jsou vyklenuté, je rovněž zakončeno oblými tvarovkami. Při levé stoce označené A a v přilehlém prostoru bylo umístěno původně vodní kolo, které roztáčelo ventilátor. Toto zařízení nebylo však dlouho v provozu, neboť ventilační komín měl přirozený tah a tak bylo soustrojí demontováno v době první republiky. Prosvětlení lapače bylo zajišťováno kruhovými nadsvětlíky provedenými ze sklobetonu, které ústily do nadzemního prostoru haly. V přízemí budovy nad lapačem písku byla vybudována přes všechna patra administrativní budovy hala, jejíž účel je nejasný.