Pozůstatkem opevnění hradiště je pás kamenných valů, obklopující vrcholovou plošinu ze tří stan. Valové těleso sestává z čedičových kamenů, ojediněle doplněných importovanými kameny žulovými. Fortifikace byla tvořena jednou hradební linií, na západní straně využívala přirozený skalní sráz. Východní hradební oblouk vybíhá vně novodobého kamenného náspu, orientovaného sever – jih, vzniklého z kamenů vyvezených z polí, která byla na vrcholovém plató obdělávána ještě do konce 2. světové války. Hradiště zaujímá plochu 6,8 ha, od Perštejnského špičáku (564 m n. m.) je odděleno mělkým sedlem. Na základě analogických lokalit byla vyslovena hypotéza o jeho halštatském stáří, ovšem doposud zde neproběhl archeologický výzkum a na základě absence datovacího materiálu z povrchových průzkumů (v r. 1959 a 1964) i z průzkumu geologického (r. 1972), uskutečněného formou 5 mikrosond (0,6 m x 1 – 1,5 m), zůstává tato lokalita nadále, i přes prokazatelně antropogenní původ obvodové fortifikace, chronologicky nezařazená. Porostové příznaky (r. 2022 a 2023) indikují možnou přítomnost podpovrchových zahloubených objektů uvnitř opevněné plochy. Z opevněného prostoru dosud nebyl získán datovací materiál.