Objekt ve formách středověkého rytířského hrádku byl vystavěn podle plánů norimberského architekta Josefa Schmitze a Jakoba Schmeissnera rovněž z Norimberku. Schmeissnerova účast na projektu zahájila dlouhodobou a plodnou spolupráci s rodinou Liebiegů. Jako inspirační zdroj sloužila autorům věž Luginsland v areálu císařského hradu v Norimberku. Do restaurace se původně vstupovalo přes most překlenující příkop. Poté, co návštěvník prošel kamennou vstupní branou, ocitl se na nádvoří s rumpálovou studnou a zvonem. Za slunečného počasí bylo nádvoří využíváno jako zahradní restaurace. V jednotě s architekturou byly rovněž stylové interiéry. V přízemí byla situována otevřená klenutá vstupní předsíň, z níž se vcházelo do kuchyně a sklepa. V patře se nacházela prostorná hala obložená dřevěným táflováním, z níž vedla chodba do útulného loveckého salónku s krbem, který byl prakticky umístěn v arkýři věže. Z haly stoupalo mohutné dřevěné schodiště do horních pater a na vyhlídkovou věž. Svému účelu budova sloužila až do devadesátých let 20. století. Necitlivá rekonstrukce v letech 1960 – 1969, prováděná libereckým Stavokombinátem pro státní podnik Restaurace a jídelny, však bohužel budovu značně znehodnotila. Mimo jiné byla stržena strmá sedlová střecha s hrázděným štítem, která byla nahrazena nepříliš vzhlednou, pseudohistorizující terasou s cimbuřím, omítnutou břízolitem.