Vodní dílo, dnes zvané nejčastěji Puškařovská strouha, je jedinečným vodohospodářským a technickým dokladem zajišťování energetické a úpravárenské vody pro provoz dolů a souvisejících vodních provozů. V minulosti bylo nazýváno též Rovinský příkop nebo Ebmet(h)graben. Jeho počátek je poměrně dobře zachycen v písemných pramenech, i když skutečný rozsah díla zachyceného prameny 16. století neznáme. Puškařovské strouze v oblasti předcházel příkop s počátkem ve 14. století, vedoucí vodu z potoka Rota patrně až do Slavkovského údolí. Kupní smlouva na louku při říčce Rotě dokládá jeho existenci k roku 1408. Jeho trvalejší význam vyplývá ze zmínky o zpevnění kamenným armováním. K roku 1499 se ve smlouvě mezi slavkovskými těžaři a Hynkem Pluhem z Rabštejna zmiňuje jako staré zařízení posilující vodní zdroje slavkovského údolí, kde byla v témže roce provedena odbočka na Seifertsgrün. I přes výše zmíněnou soustavu nebyl vody dostatek a počátkem 16. století došlo k vybudování Puškařovské strouhy. Ta byla dobudována k roku 1514 a využívala především vody z potoků Mebmet (Ebmet) a horní části povodí Mückenberského (Komářího) potoka. Rozvoj báňské činnosti v období let 1510–1520 anebo zavedení mokrého stoupování v roce 1525 vyžadovaly další posílení příkopů. K roku 1523 se váže smlouva Jana Pluha s tepelským klášterem o využívání vod z okolí Kladské s centrem ve Velkém (Mýtském) rybníce datovaném do roku 1501. Starý náhon přestal patrně záhy vyhovovat, a proto byla v roce 1531 vyměřena měřičem Rossmeiselem trasa nového vodního přivaděče – dnešní Dlouhé Stoky (Slavkovský náhon či Flossgraben). Práce na ní trvaly v rozmezí let 1531 a 1536. Kromě dodávky vody byl příkop využíván i k plavení dřeva. Posilování vodních kapacit bylo řešeno i stavbou vodních nádrží. Na toku Puškařovské strouhy byl v letech 1520–1530 vybudován výrazně protáhlý rybník Ebmet (Malý 1977, Tomíček udává 1564). Nacházel se v místě s možností shromažďovat i rozdělovat potřebnou vodu do několika navazujících příkopů. Jeho možnosti záhy – v roce 1546 – vylepšila další větev příkopu s Heinzovými rybníky (též Kasanapskými), v mapách značená jako Flossgraben, Verbindungsgraben či Heinzenbach (větev D). Její funkcí bylo i odlehčení hlavní větve soustavy – Dlouhé stoky – od povodňových průtoků a patrně přes něj bylo směřováno i plavení dřeva, které jinak komplikovalo provoz vodních zařízení (stoup, mlýnů) v dolní polovině Krásna. Další větví, zřízenou v první polovině 16. století (Majer uvádí 1559) a odbočující z hlavní trasy za rybníkem Ebmet, byl tzv. Sackgraben (větev F). Přes jeho malou délku na něm byla zřízena kaskáda 9 nádrží. V roce 1564 byl na rozmezí větví A a B vybudován Nový rybník a ke konci století nad ním vznikl ještě rybník Mückenberský (Komáří). Radikální proměnu zaznamenala Puškařovská strouha v 50. letech 20. století, kdy byla vybudována nová větev (C), zatímco většina rybníků zcela zanikla, stejně jako větve E a F. Z 9 rybníků na větvi F (Sackgraben) se zachovalo pouze torzo hráze jednoho z nich. Z příkopu větve D se zachovalo pouze nepatrné torzo.