Lokalita představuje zbytky nevelkého hradu na vyvýšeném skalnatém krčku ostrohu v meandru Jihlavy. Poloha v nejvyšším místě šíje meandru není zcela neobvyklá a podobně byl situován třeba Mitrov nad Bobrůvkou a Nový Hrádek nad Dyjí. Působením řeky bylo skalnaté propojení s náhorní planinou na východě tak ostré a úzké, že přístup odtud nebyl možný. Proto bylo jednoduché přisekat přirozenou 10 m širokou skalní průrvu mezi hradem a skalním bradlem do podoby příkopu. Před bradlem padal terén do krčku desetimetrovým srázem. Skály vytvářely okraj hradního areálu i na severu a značně prudká byla i jižní stráň. Pouze mírnější sklon západního svahu umožnil vedení přístupové komunikace ze dna údolí. K nejvyšší skále se přimykají zbytky zdiva obytné věže s nárožím armovaným velkými opracovanými kameny. Věž tvořila jádro hradu, které od předhradí oddělovala upravená rozsedlina. Její rozměry 14x14 m dovolily i při síle zdiva 2,4-3 m vnitřní rozčlenění jejího přízemí, snad až do tří místností. Úzké předhradí bylo 70 m dlouhé a nad východním příkopem (š. 13 m) jej ukončovala příčná hradba, po níž zůstala jen hrázka. Skalních bloků podél severní strany předhradí využily zřejmě dvě zděné budovy. Chráněná plocha lokality je 4658 m2. Informace o hradu schází, stejně jako hmotné nálezy a písemné zprávy. Jediná zmínka z r. 1556 již hovoří o pustém hradě Kozlově. Hrad stál na území třebíčského kláštera, který se vyznačoval využitím promyšleného manského systému. V době hospodářského rozkvětu za vlády markraběte Jana Jindřicha iniciovali klášterní manové stavbu několika hradů na území sevřeném mezi řeky Jihlavu a Oslavu. Vždy je situovali jako protiváhu vůči šlechtickým sídlům na opačných březích řek. Tak Kozlov vznikl proti Holoubku. Snad šlo o záměrnou eliminaci případného tlaku na církevní dominium. Z analogií lze soudit na založení Kozlova po polovině 14. století a jeho zánik asi v době hromadné likvidace hradů v Pojihlaví před polovinou 15. století.