Zděná omítaná jednopatrová podsklepená budova byla vystavěna na obdélném půdoryse v roce 1760 jako vrchnostenské sídlo olomouckých biskupů v rámci hukvaldského panství. V 50. letech 19. století proběhla celková přestavba objektu, iniciovaná olomouckým arcibiskupem Bedřichem Egonem z Fürstenberka. Původně letní sídlo olomouckých arcibiskupů bylo později využíváno také jako škola. Stavba je hlavní součástí areálu, dále sestávajícího z budovy č. p. 81, v minulosti s hospodářsko-provozní funkcí, a z přírodně krajinářského parku. V současnosti je areál v majetku Biskupství ostravsko-opavského se sídlem v Moravské Ostravě. Hlavní vstupní (severovýchodní) sedmiosé průčelí je orientováno směrem do parku. V první a sedmé ose se v přízemí a patře nacházejí zdvojená okna, středovou osu vymezuje mělký rizalit ukončený trojúhelníkovým štítem se dvěma obdélnými okny. Fasáda rizalitu je chráněna sedlovým zastřešením doplněným o konstrukční a dekorativní dřevěné prvky, včetně ozdobně vyřezávaných dřevěných konzol. Tyto dřevěné konstrukce se uplatňují ve štítech všech průčelí. V přízemí středového rizalitu je umístěn vstup do zámečku, završený segmentovým záklenkem. Profilovaná kordonová římsa, obíhající celou stavbu, je zdobená patrně keramickým obkladem vytvářejícím souvislý pás s opakujícím se profilem úzkého neukončeného oválu. Okenní otvory v patře jsou v horní úrovni opatřeny profilovaným orámováním, zčásti zapuštěným do hmoty fasády. Uliční jihozápadní průčelí je opět sedmiosé, se zdvojenými okny v krajních osách a v ploše mělkého rizalitu. Sklepní prostory jsou ze strany ulice prosvětleny sklepními okénky jištěnými jednoduchými mřížemi. Nad okenními otvory v přízemí jsou umístěny dekorativní segmentové římsy v podobě cihelných záklenků; okenní otvory v patře jsou opět v horní části doplněny profilovaným orámováním. Nad zdvojenými okny patra v ploše rizalitu se nachází znak olomouckého arcibiskupa Bedřicha Egona z Fürstenberka. K jihovýchodnímu štítovému průčelí přiléhá přístavba završená sedlovou střechou. Svým architektonickým pojetím kopíruje uliční fasádu; ve štítě přístavby jsou situována dvě okna ukončená půlkruhovými záklenky. Ze strany parku je v přízemí umístěn pravoúhlý vstup. Na severozápadní štítové průčelí navazuje pětiboká přístavba ukončená v úrovni prvního patra. Fasády této přístavby taktéž svým architektonickým ztvárněním odpovídají nově obnovenému uličnímu průčelí. V přízemí je situován úzký pravoúhlý vstup; v úrovni patra se v přední ploše přístavby nachází velkoplošné okno s členěnou dřevěnou výplní (celkem na 24 tabulek). Dřevěné okenní výplně jsou nejčastěji rozděleny do šesti tabulek, vyjma oken s atypickými rozměry u bočních přístaveb. Nově opravené fasády budovy zámečku jsou pojednány v barvě světle béžové; zřejmě keramické prvky kordonové římsy, vlys korunní římsy pětiboké přístavby a nadokenní římsy v podobě segmentových záklenků jsou pojaty v barvě cihelné. Stavba je završena sedlovou střechou krytou vláknocementovými šablonami antracitové barvy. Nad střešní rovinu vystupují čtyři omítané komíny s hlavicemi ukončenými sedlovým zastřešením. Prostor podkroví je osvětlen půdními okénky a rovněž okny ve štítech. V interiéru objektu se nacházejí plackové klenby a klenby segmentově valené. Většina vnitřních prostor je plochostropá, u místností v patře se dochovala štuková výzdoba stropů, tvořená rokajovými kartušemi, stylizovanými mušlemi, rozvilinami, kruhovými terči a dalšími florálními motivy. Výzdoba je provedena zčásti z papírmaše a zčásti z tmele. V interiérech zůstaly dílem zachovány dřevěné okenní výplně s okenicemi a s kováním, pocházející pravděpodobně z konce 19. století. (text J. Koudelová, Ph.D., NPÚ, ú. o. p. v Ostravě, 2007)